Názory v rubrice „Váš názor“ se nemusí shodovat s názory redakce.
PŘÍBRAM – V poslední době se ve městě hodně mluví o budoucnosti vody a o chystané změně, kdy zastupitelstvo svou většinou rozhodlo o tom, že si bude vodohospodářský majetek opět po mnoha letech provozovat samo. Nicméně opozice má na věc odlišný názor, který si můžete přečíst níže.
Privatizací v roce 1994 byl vodohospodářský majetek na území města Příbram předán do vlastnictví města. Úpravny vody, které vyrábějí vodu pro Příbram a okolí byly podle privatizačního projektu předány nově vytvořenému Svazku obcí pro vodovody a kanalizace a jak Svazek, tak město uzavřely smlouvu o provozování svého majetku s tehdy nově vzniklým privátním provozovatelem. Tento stav zůstává prakticky nezměněn po dobu 30 let.
Zajímavé intermezzo ovšem nastalo v letech 2002 až 2004, kdy tehdejšímu provozovateli vypršela platnost smlouvy a majetek města byl veřejnou službou k provozování svěřen společnosti Vodovody a kanalizace Beroun. Tato společnost dokázala bez větších komplikací pro zákazníky majetek provozovat v personálně velmi úsporném režimu. Neznamená to ovšem, že to bylo provozování jednoduché, naopak. Vodárenský systém Svazku a města je totiž tak propojen, že na území města dochází více než k 20 předávkám vody od jednoho subjektu druhému. Tento krátký časový úsek byl zakončen vítězstvím bývalého provozovatele a tehdejšího provozovatele majetku Svazku (1. SčV) ve veřejné soutěži a věci se vrátily do starých kolejí. To, že mezi oběma provozovateli ještě běžely právní spory o náklady na vodu předanou, to už se ani občanů ani vedení města nedotýkalo. Pro přímé účastníky ze strany obou provozovatelů a vedení města i Svazku to byla doba plná emocí a spousty práce a času navíc a rádi na ni zapomněli.
V dalších letech se nikdo z vedení města, Svazku a ani provozovatele z této situace nepoučil. A neučinil žádné strategické kroky k tomu, aby se vodohospodářský majetek města buď zcela od svazkového oddělil, anebo s ním naopak splynul a celá soustava měla jistotu jednotného provozování. Město Příbram naopak svoji možnou nezávislost na Svazku naprosto nepochopitelně zahodilo, když nepodpořilo zachování již existujícího přivaděče pitné vody z jižních Čech, který končil pár kilometrů od Příbrami. V minulém roce byl tento „nepotřebný přivaděč“ vykopán že země při stavbě dálnice D4. Strategická možnost nejenom připojit město Příbram na případný další zdroj, ale přivést také jihočeskou vodu do středních Čech a propojit tak dvě dálkové soustavy, vzala za své.
Nyní se rok připravovalo koncesní výběrové řízení, půl roku se soutěžilo, tři měsíce vyhodnocovalo a pár dní před uplynutím lhůty pro vyhlášení výsledku se ve spěchu na zastupitelstvu rokovalo, co s tím. Manažer Svazku obcí a radní Fuksa přichází s objevným konstatováním, že obě vodárenské sítě jsou vzájemně propojené a je obtížné je provozovat dvěma různými provozovateli. Kde byl odborník Fuksa, když rada rozhodovala o koncesním řízení? Nebo si lidé z vedení města myslelo, že stávající provozovatel dá nejlepší nabídku a vyhraje? A pak byli tak zaskočeni výsledkem, že vzali zavděk návrhem SPD na únik ze situace a začnou připravovat provozování městem samotným? V čem to bude jednodušší pro nezkušené město, než by to bylo pro zavedenou odbornou formu? Problém s těžkou rozdělitelností vodárenské sítě přeci nezmizí.
Nechceme vidět situaci černě. Za současného stavu se totiž dá pragmaticky zvážit pro a proti a třeba se vydat cestou směřující ke spojení majetku Svazku a města do jednoho funkčního provozního celku s jedním provozovatelem. Jestli to bude municipální firma nebo některá se stávajících společností působících na trhu, je skoro jedno. Záleží, jak se nastaví pravidla. Snad si vedení města vezme k ruce nějaké odborníky a vše transparentně připraví a vysvětlí, aby na konci roku 2024 nestálo zastupitelstvo před podobně zoufalým úkolem jako nyní. Totiž rozhodovat o něčem, o čem se ví jen to, že to vedení města nezvládlo za několik let vyřešit.
Václav Dvořák, Markéta Škodová, Marek Školoud, Václav Švenda, zastupitelé za Spojence