Názory v rubrice „Váš názor“ se nemusí shodovat s názory redakce.
PŘÍBRAM – Přinášíme malé zamyšlení ekonoma Václava Dvořáka o současné situaci nejen v našem městě.
Lidé žijeme v podivné době a ta doba je bohužel stále divnější. Po těle lidské společnosti se rozlézá rakovina, pomalu ale jistě. Má různé podoby: ztrácí se přirozenost, sociálními inženýry nám jsou vnu-covány nové hodnoty, ekonomicky se řítíme do katastrofy. Co mne trápí? Je toho hodně, například:
Po tisíciletí byla dvě pohlaví: žena a muž. Nyní se již leckde staví WC i pro třetí pohlaví (nevím co to je). A je prý více, než 3 pohlaví, a všechna prý mají svá práva. Občas se příroda splete a potrápí někoho jiným sexuálním vnímáním, než je to klasické. Je to třeba chápat, respektovat a jde-li to, tak jim pomoci, neboť mají těžší život, než majorita. Pořád to ale snad jsou muži nebo ženy.
Z USA se exportuje vlna pozitivní diskriminace nebělošského obyvatelstva. Nechápu, jaký je roz-díl mezi bílým a černým grázlem a proč na ně není stejný metr. Nechápu, proč se černošský lump, kterého defacto zavraždil bílý policejní sadista, začal glorifikovat. Možná nedostatečně vnímám americkou realitu, ale ono se to rozšířilo i po Evropě. Bývalé koloniální mocnosti možná nyní trochu sklízejí trpké plody své minulosti. Diskriminace ale zůstává diskriminací i ve své pozitivní podobě. Je to stejné, jako násilně cpát do nějakých funkcí ženy, byť by byl vhodnější mužský adept. Kdo chce ignorovat, že příroda stvořila ženu a muže s trochu rozdílnými vlastnostmi a posláním, je blázen.
My lidé se k naší Zemi místy určitě nechováme hezky. Jsou místa s panenskou přírodou, a jsou místa zdevastovaná lidskou činností. Určitě je na místě, aby odborníci měřili, v čem žijeme, a upozorňovali na nebezpečí. Je potřeba vědět, že miliardářům jde hlavně o jejich byznys a že správně „motivovaní“ politici jim jdou na ruku. Odkud ale švédská juniorka Greta bere vědeckou erudici, se kterou poučuje nezávislé odborníky? Její úsilí o ozdravení přírody je fajn, ale jsou to především emoce.
Máme v Evropě své země, jsou naše. Kdo se k nám chce s dobrými úmysly podívat na návštěvu, ať přijde, slušně pozdraví, podívá se a vrátí domů. Chce tady dokonce žít? Pokud přijme naše pravidla a bude přispívat k rozvoji své nové vlasti, proč ne. A je mi jedno, zda bude mít své náboženství. Bruselští demokraté (s neskutečnými platy a bez zodpovědnosti) nám říkají, že nemáme právo své hranice hájit třeba i silou. Demokracie má ale smysl jen tehdy, umí-li své hodnoty hájit a uhájit.
Jako ekonom těžce nesu, kam se světová ekonomika ubírá. Mám na mysli zejména zadlužování a s tím spojený život nad poměry. Samozřejmě mne to trápí zejména ČR, ale je to světový problém. Na nedávném summitu se poprvé zadlužila EU a za její dluhy ručí již tak obrovsky zadlužené členské státy. Jsou vyspělé země, které jsou ještě zadluženější než my: Německo, USA, Japonsko… Ale jsou také státy, které mají zanedbatelné dluhy, např. postsocialistické Estonsko. Proč by ale naši politici mluvili o někom lepším, když je pohodlnější ukazovat na ty ještě horší.
Zadlužování většiny zemí stále roste a již bez toho téměř nelze sestavit státní rozpočty (myšleno bez současného poklesu nezasloužené životní úrovně). Kdo a kdy to zaplatí? To je nepřípustná otázka!! Politici na ni neumějí odpovědět, leda nějakou hloupou obecnou frází. Jedním z nástrojů „řešení“ je tisk a rozdávání peněz, které ale nejsou kryty vytvořenými hodnotami. Má to jeden logický následek: inflaci. Její hrozivý nárůst asi cítíme.
Inflace…napadá mne další větev dnešní rakoviny, a to je obrovská inflace významu slov. Asi to tak trochu bylo i dříve, ale v dnešním světě to graduje. Nejde o to, aby bylo něco (výrobek, slib před volbami, událost…) realisticky popsáno. Jde o jediné: za každou cenu, tedy i za cenu lži, polopravdy, manipulace, dosáhnout svého (být zvolen, prodat, vyhrát…).
Stále více platí pravidlo: faul, který roz-hodčí neviděl, se nestal. Faulovat (lhát, krást…) se tedy může, jen to nesmí „rozhodčí“ vidět. Kde se to hodí, tam máme plnou pusu svých práv, a o povinnostech mlčíme. Kde je ale nevyváženost práv a povinností, tam to špatně končí. Vzpomene si ještě někdo na výrok JFK: „Neptej se, co může udělat tvá zem pro tebe. Ptej se, co ty můžeš udělat pro svoji zem.“ Dnes už to zní skoro pohádkově, mimo realitu.
Dnešní vývoj je jako jízda na tygrovi, který nás ale jednou setřese a sežere. Nebo jako jízda slepou ulicí, na jejímž konci nás čeká ošklivý náraz na zeď. Přesněji – čeká to naše potomky.To vše je dílo posledních 20 – 30 let a zrychluje to. Kde je společný jmenovatel všeho výše uvedeného?
Jsou to nekvalitní politici. Politici bez odborných znalostí, bez vizí, bez odvahy říkat i nepříjemné věci. Politici, jejichž kroky určují marketingoví akrobaté sledující jediné: procenta popularity. Politici s jediným zájmem – být zvolen a žít ve zvláštním skleníku nedotčen následky vlastní činnosti. A případně si nahrabat pod sebe. Nicméně stále platí: každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží (jakou si zvolil). Takže v první řadě nadávejme sami na sebe.
Naše děti a vnuci se jednou budou divit, jak jsme to mohli dopustit. Podobně, jako se dnešní Němci diví, jak mohli jejich předci pustit k moci Hitlera. Budou se ptát, proč oni mají platit za naše chyby a splácet náš blahobytný život na dluh. Já nemohu žít bez osobní zodpovědnosti a radovat se jen z toho, že se mám momentálně dobře. Nemohu nemyslet při pohledu na svá krásná vnoučata na to, co je jednou čeká, a co si ona o svých hloupých a sobeckých předchůdcích budou myslet. Zkuste o tom prosím přemýšlet. Zkuste nějak přispět k tomu, abychom z té slepé ulice vyjeli ven.
Václav Dvořák
Komentáře
