Tomáš Mosler: Měla by Příbram zahájit spolupráci se zastupitelkou za KSČM Jiřinou Humlovou?

Názory v rubrice „Váš názor“ se nemusí shodovat s názory redakce.

PŘÍBRAM – Tomáš Mosler se zamýšlí nad tím, zda má město uzavřít pracovní vztah s komunistickou zastupitelkou Jiřinou Humlovou.

Jedním z bodů programu zasedání příbramského zastupitelstva v pondělí 25. dubna je „Uzavření pracovněprávního vztahu mezi členem zastupitelstva a městem Příbram“. Podstatou tohoto bodu je zahájení externí spolupráce při vyřizování žádostí dle zákona 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím. Vypadá to jako běžná záležitost. Ovšem při bližším pohledu vyvstává řada důvodů, proč nemusí být vhodné tuto spolupráci se zastupitelkou Jiřinou Humlovou (KSČM) schválit.

Nejdříve odcituji z důvodové zprávy k předkládanému návrhu na spolupráci: „Město Příbram vyřizuje jako povinný subjekt […] žádosti o poskytnutí informací. Tato agenda každoročně narůstá, stejně jako rozhodovací praxe soudů k výkladu této strohé a obecné právní úpravy. Mnohé žádosti vyžadují vysoký rozsah odbornosti při vyřizování. Město Příbram oslovilo odborníka se znalostí problematiky z rozhodovací praxe druhostupňového orgánu s nabídkou na spolupráci v rámci pracovněprávního vztahu. Jedná se o Mgr. Jiřinu Humlovou, která je zastupitelkou města Příbram.“

Doplňme, že zmíněná zastupitelka v minulosti působila v právním oddělení Krajského úřadu Středočeského kraje. Zabývala se právě rozhodováním o odvoláních žadatelů o informace (zpravidla občanů) proti rozhodnutím povinných subjektů (zpravidla samospráv) v kraji. K poslednímu březnu 2022 v této funkci z důvodu odchodu do důchodu skončila.

Možná si někdo ze čtenářů říká, proč by mělo záležet na tom, zda a s kým město ve věci uvedeného zákona spolupracuje. Zde je nutno zdůraznit, že zákon 106/1999 Sb. (též znám jako „stošestka“ či „infozákon“) představuje v naší svobodné společnosti jeden ze stěžejních nástrojů, jehož prostřednictvím může veřejnost kontrolovat činnost a rozhodování úředníků a politiků. Právo na informace je zaručeno přímo Listinou základních práv a svobod.

S rozhodnutími paní Humlové o odvoláních mám opakovanou „osobní“ zkušenost. (Příslušná odvolání jsem na kraj podával ve věci žádostí o informace, které byly předtím zamítnuty městem Příbram.) Tento článek vychází právě i z těchto zkušeností.

A nyní k tomu, jaké otázky a pochybnosti přináší možnost spolupráce právě s uvedenou zastupitelkou. Stručně řečeno se jedná o následující okolnosti:

Podrobněji tyto argumenty rozvádím na následujících řádcích.

Rozhodování paní Humlové někdy není v souladu se správním řádem

Jedno z mých odvolání ve věci žádosti o informace se týkalo obsahu trestního oznámení, které město zhruba před rokem a půl podalo (v návaznosti na má zjištění) kvůli podezření v oblasti městem zadávaných veřejných zakázek. V rámci odvolání jsem namítal, že město Příbram nijak nezdůvodnilo, jak přesně by poskytnutím příslušných informací mohlo být narušeno trestní řízení (což je v daném případě dle infozákona jednou z nezbytných podmínek neposkytnutí informace).

To, že odvolací orgán potvrdí původní rozhodnutí, je samozřejmě běžná věc a může to být zcela v pořádku. V tomto případě ovšem bylo poněkud překvapivé, že v rozhodnutí o odvolání nebyly nijak zohledněny mé námitky.

Absence konkrétního posouzení námitek představuje rozpor se správním řádem, který stanoví, že rozhodnutí musí mj. obsahovat informace „o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků“. Dále také uvádí: „Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává [správní orgán] jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem.“

V kontextu argumentace mlčenlivostí (viz rozhodnutí) lze také poznamenat, že informační zákon mimo jiné uvádí: „Umožnění přístupu k informacím nebo poskytnutí informací za podmínek a způsobem stanoveným tímto zákonem není porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost uložené zvláštními zákony.“

I vzhledem k nedostatečnému odůvodnění nebo extenzivnímu výkladu pravomocí veřejné správy došlo k tomu, že aktuálně jsou proti rozhodnutím Středočeského kraje podány ve věci (ne)poskytování informací dvě správní žaloby ke krajskému soudu. Zároveň probíhá jedno přezkumné řízení u Úřadu pro ochranu osobních údajů. (O zmatečné argumentaci města Příbram při tomto více zde.)

Paní Humlová přispěla ke snížení transparentnosti příbramské radnice

V jiném ze svých odvolání, konkrétně v případě neposkytnutí informace o složení stálé hodnotící komise pro malé veřejné zakázky, jsem namítal, že složení „jednorázových“ hodnotících komisí (pro větší zakázky) je s předstihem veřejně uváděno v usneseních Rady města. Tudíž analogicky nic nebrání tomu, aby bylo obdobně k dispozici i složení komise stálé.

Paní Humlová se s tímto argumentem vypořádala následovně: „Pokud jde o tvrzení žadatele, že složení hodnotících komisí ad hoc je zveřejňováno v usneseních rady, vyhledal si odvolací orgán posledních usnesení rady ke jmenování hodnotící komise ad hoc a konstatuje, že složení rady je anonymizováno (viz např. usnesení č. 920/2020). Pokud tomu tak v minulosti nebylo, jednalo se o pochybení, které je již napraveno.“

Jinými slovy, místo větší transparentnosti (nebo alespoň místo zachování její dosavadní míry) paní Humlová naopak napomohla tomu (paradoxně při projednávání zcela jiné věci), že transparentnost příbramské radnice se zhoršila – od doby mnou podaného odvolání jsou hodnotící komise v usneseních důsledně anonymizovány.

Nutno poznamenat, že žádný zákon nenařizuje obcím složení stálé hodnotící komise ani „jednorázových“ komisí tajit. Naopak je žádoucí jména hodnotitelů u veřejných zakázek znát, aby byla možná veřejná kontrola ve věci případného střetu zájmů.

Kromě toho se v případě „jednorázových“ komisí jedná o opatření zcela zbytečné, ne-li absurdní. Každý občan města totiž může přijít na městský úřad a nahlédnout do neanonymizovaného usnesení z jednání Rady města, kde jsou jména členů těchto komisí uvedena.

Kraj v minulosti učinil ohledně paní Humlové opatření jako prevenci rizika podjatosti

Vzhledem k tomu, jak se odvíjela opakovaná rozhodování paní Humlové o mých odvoláních, jsem v srpnu 2021 podal námitku proti možné podjatosti. Z pěti mých dosavadních odvolání proti rozhodnutím Odboru práva a veřejných zakázek, které jsem do té doby podal a o nichž rozhodovala paní Humlová, byly moje argumenty částečně vyslyšeny jen v jednom případě.

Dovedu pochopit a uznat, že se někdy mohu odvolat „marně“. Ovšem takto vysoký podíl zamítnutí, to už mi přišlo trochu nezvyklé. Pro srovnání, za rok a půl od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2021 paní Humlová v úhrnu (u všech odvolatelů) potvrdila původní rozhodnutí ve věci žádostí o informace 76krát, zatímco zcela původní rozhodnutí zrušila (tedy odvoláním vyhověla) 94krát a částečně 10krát.

V odpovědi na mou námitku mi na jednu stranu bylo (poněkud nepřesně) naznačeno, že namítám „špatně“. Nicméně závěr sdělení krajského úřadu byl jednoznačný:

„Od 1. 6. 2021 byla pro vyřizování odvolání či stížností na vyřizování žádostí dle z. č. 106/1999 Sb. podaných městu Příbram určena jiná oprávněná úřední osoba než Mgr. Jiřina Humlová, a to právě z důvodu, aby nevznikaly žádné pochybnosti o možné podjatosti či nepodjatosti úřední osoby.“

Pro úplnost lze zmínit, že jakmile došlo k personální změně v odvolacím orgánu, mému odvolání ve věci nové žádosti o informace (ohledně poroty pro architektonickou soutěž) bylo na kraji jednoznačně vyhověno (více zde).

V souvislosti s krajským úřadem také vyvstává následující otázka: Při rozhodování o budoucích odvoláních by se úředníci kraje mohli dostat do situace, kdy by posuzovali záležitost, kterou by se na nižší úrovni zabývala jejich nedávná kolegyně. Nemohla by vzhledem k tomu být v případě spolupráce ovlivněna (jakkoli nepatrně) nestrannost úředníků kraje – byť jen podvědomě a nezamýšleně?

Předmětná spolupráce by mohla představovat malou „trafiku“

Je otázka, zda si skutečně se žádostmi o informace neporadí právní odbor svými silami. Nicméně i pokud nikoli, nelze přehlédnout, že spolupráce s odborníkem se řeší právě v době, kdy paní Humlová odešla do důchodu.

Na danou pozici oborníka na zákon „106“ neproběhlo žádné výběrové řízení a nejsou známy podmínky smlouvy (jaký konkrétně by byl rozsah činnosti spolupracujícího odborníka apod.).

Srovnejme to se situací přibližně před rokem, kdy jiný zastupitel (p. Schejbal; Piráti) začal pro město pracovat jako příležitostný průvodce. Tehdy byl jedním z průvodců, kteří byli vybíráni ze zhruba 12 uchazečů. (Zároveň bylo již z důvodové zprávy zřejmé, o jakou přesně činnost se bude jednat.)

Pokud se pečlivě vybírají turističtí průvodci, je to samozřejmě v pořádku. Ale nemělo by potom tím spíš proběhnout řádné a nezávislé výběrové řízení pro spolupráci ve správně-právní oblasti, která vyžaduje vysoký rozsah odbornosti?

V této souvislosti lze též poukázat na skutečnost, že paní Humlová a vedoucí Odboru práva a veřejných zakázek (tento odbor paní Humlovou oslovil) se znají. Obě úřednice působí v kontrolním výboru nebo v některých hodnotících komisích. Paní Humlová také loni pochvalně komentovala činnost odboru při správě zakázek – v době, kdy už byla veřejně známa nedostatečná důslednost při prověřování referencí firmy Staler.

To, že se dva lidé znají, pochopitelně není nic nezvyklého ani špatného. Ovšem pokud má být v takové situaci uzavřen pracovněprávní vztah ve veřejném sektoru, měly by být vyloučeny jakékoli pochybnosti o možných dalších důvodech této spolupráce.

Závěr

Vyřizování žádostí o informace může být náročné a komplikované. Ale není zřejmé, zda by zrovna předmětná spolupráce byla správným krokem směrem k co největší transparentnosti radnice. Přitom právě transparentnost je jádrem zákona o svobodném přístupu k informacím.

Co si o záležitosti myslíte vy? Jaký je váš názor na transparentnost příbramské radnice? Přijďte říct zastupitelům svůj názor během zasedání v pondělí 25. dubna 2022 po 16. hodině do estrádního sálu v kulturním domě nebo sledujte jednání on-line.

Tomáš Mosler

Komentáře