Názory v rubrice „Váš názor“ se nemusí shodovat s názory redakce.
Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti (přísloví)
V pondělí 16. srpna 2021, dva dny po demolici domu č.p. 106, se konalo jednání Rady města Příbram. Jednání se zúčastnili starosta Konvalinka, místostarosta Buršík a radní Rotter, Vařeka a Vesecká. Kromě jiného se v bodě Různé hovořilo právě o demolici domů na Václavském náměstí. A část radních tehdy stála jednoznačně za soukromými zájmy radního Vařeky, jehož firma Meinland předmětné domy vlastnila.
Téma otevřel právě radní Vařeka, jehož firma Meinland byla nejen vlastníkem, ale také stavebníkem při demolici. Skutečnost, že se na jeho popud řešila tato záležitost v Radě města, byla sama o sobě trochu překvapivá. Tentýž radní se totiž později pozastavoval nad tím, že jsem jako zmocněnec paní K. (která měla věcné břemeno k části zbouraného domu č.p. 106 a která byla tzv. opomenutým účastníkem řízení) mluvil o její situaci o měsíc později při zasedání zastupitelstva. Poukazoval tehdy na to, že dané téma na zastupitelstvo nepatří. (Proč potom tedy sám tuto záležitost otevřel v Radě města?)
Ale to nebyla zdaleka ta nejpřekvapivější věc, která z příslušného jednání radních vyplynula. Jak se ukázalo, část přítomných radních v této soukromé záležitosti soukromého majitele nepokrytě stranila kolegovi radnímu.
Starosta Konvalinka například uvedl, že s dotyčnou paní se snažili občanskoprávní cestou domluvit. Protože zápis nebyl v této části formulován jednoznačně, pro účely vyjasnění jsem se později dotázal, jak bylo toto vyjádření myšleno. Zda se mělo jednat o iniciativu města, resp. p. starosty, ve prospěch paní K. jakožto občanky města. Nebo zda to bylo sděleno jako obhajoba či přizvukování soukromému majiteli domu. Obdržel jsem následující upřesnění:
„O snaze domluvit se občanskoprávní cestou bylo hovořeno ve smyslu, že se osoby zastupující stavebníka a investora prokazatelným způsobem snažily domluvit s osobou, v jejíž prospěch svědčí věcné břemeno tak, aby tato v rámci zamýšlené demolice objektů nebyla přílišně omezena na svých právech, a aby jí byla nabídnuta jistá satisfakce.“
To znamená, že starosta města větou o snaze domluvit se tlumočil soukromé stanovisko radního Vařeky. Proč, když radní Vařeka seděl při jednání kousek od něj?
Co se týká „nepřílišného“ omezení paní K. – o výzvě k vyklizení, která byla paní K. (ročník 1939) adresována na poslední chvíli do úplně jiného města, i o vyjádření zástupce stavební firmy, který nadřazoval statika nad stavební úřad, jsme již psali. Podobně jako o záměru provést bleskovou demolici, aby se paní nemohla bránit. O těchto okolnostech radní Vařeka zřejmě své kolegy neinformoval.
Obdobně jednostranně jako při zasedání Rady města starosta záležitost komentoval i v pozdějším vyjádření pro server pribram24.cz (čas 5:45).
Ale k obhajobě radního Vařeky při jednání Rady města přispěli i radní Rotter a místostarosta Buršík. Ten zdůrazňoval, že je třeba dát informaci do médií, říct, že paní K. má bydlení, že věcné břemeno bylo staré. (To, že by snad na platnost nebo význam věcného břemene mělo mít vliv jeho stáří, je pozoruhodná úvaha.)
Taková malá privatizace radnice
Ovšem samotná obhajoba zájmů radního nepředstavuje jediný otazník. Proč se Rada města věnovala soukromým problémům radního-developera? Proč místo toho spíš neřešila, jako hlavní výkonný orgán města, pochybení stavebního úřadu, spadajícího pod město? O tom, že úřad opomněl paní K. v řízení o demolici, není v zápisu žádná zmínka.
Popsaná situace je možná jedním z nejpřímějších dokladů toho, že současné vedení města nepřistupuje k zájmům všech občanů vždy rovným způsobem.
To je značně znepokojivé – bez ohledu na to, o jakou konkrétní záležitost v tomto případě šlo.
Vlastně se oněch zhruba patnáct minut neslo v duchu takové malé privatizace radnice.
„Bestia triumphans objevila se tu rázem jako vševládnoucí paní a měla na tisíce hlav – byl to jenom jeden dráp, který zasáhl městskou radu“ (Vilém Mrštík, Bestia triumphans, 1897)
Už jen na okraj lze poukázat na větu radního Vařeky, že by se rád sešel s Mgr. Moslerem. Tento zájem zůstal pouze na papíře, nikdy jsem se o něm nedozvěděl.
Tomáš Mosler
Komentáře
