PŘÍBRAMSKO – Senátor za Příbramsko Petr Štěpánek informuje o svých srpnových aktivitách nejen v našem regionu.
Jsem moc rád, že Senát hned 2. srpna schválil oba mé návrhy na udělení státního vyznamenání pro dvě skvělé osobnosti, jejichž život je spojen s našim regionem. První osobností je brig. gen. Karel Mareš, který byl prvním velitelem 311. československé bombardovací perutě RAF. Narodil se v roce 1898 v Táboře, v roce 1917 byl nasazen na italskou frontu, kde po zajetí vstoupil do československých legií. Po první světové válce zůstal v armádě a od roku 1923 byl vojenským letcem. Po okupaci v roce 1939 se aktivně zapojil do odboje v organizaci Obrana národa. Gestapo na něj vydalo zatykač, a tak tajně odjel přes Slovensko, Jugoslávii a Sýrii do Francie jako člen čs. zahraniční armády. Po kapitulaci Francie odplul do Anglie, kde vznikla 311. čs. bombardovací peruť RAF, jejíž se stal prvním velitelem. Osobně se účastnil náletu na Brusel a Berlín. V roce 1941 jako plukovník přešel na inspektorát čs. letectva Ministerstva národní obrany v Londýně. V roce 1942 byl vyslán na vojenskou misi do SSSR. Jeho loď byla potopena ale on se zachránil a v Kujbiševě spolu s generálem Heliodorem Píkou formoval čs. vojenskou jednotku v SSSR. Po válce velel jako generál 1. letecké divizi v Praze. V roce 1948 byl zatčen a následně podmíněně propuštěn. V roce 1949 odešel z armády, byl degradován, vystěhován z Prahy a skončil jako zemědělský dělník na statku v Kosově Hoře. Na pokraji chudoby, neustále pronásledován StB zemřel 10. června 1960 v nemocnici v Praze. Letos si připomínáme 125. výročí jeho narození.
Druhou osobností je Milan Špinka, bývalý československý motocyklový závodník, reprezentant v ploché dráze a ledové ploché dráze. V 70. a 80. letech byl světově uznávaný jezdec, který skvěle reprezentoval Českou republiku. Je mistrem světa jednotlivců na ledové ploché dráze. Zlato přivezl v roce 1974 z MS v Nässjö ve Švédsku. Další úspěchy z mistrovství světa – stříbrná medaile Assen 1976 a bronzová Inzell 1971. Milan Špinka vyhrál v roce 1973 prestižní cenu Zlatá přilba Československa. Kariéru musel pro vážná zranění ze závodů ukončit ve svých 33 letech. Absolvoval Fakultu tělesné výchovy a sportu na Univerzitě Karlově a trénoval mládež na pražské Markétě. Stal se také rozhodčím ploché dráhy a byl členem Mezinárodní motocyklové federace FIM. V roce 2007 byl jmenován manažerem české plochodrážní reprezentace. Tuto funkci vykonával až do roku 2019, kdy ve svých 68 letech na vlastní žádost aktivní práci pro českou plochodrážní reprezentaci ukončil. Za jeho působení přivezli čeští plochodrážní jezdci z mistroství světa a mistrovství Evropy 25 medailí. Milan Špinka zasvětil celý svůj život ploché dráze. Byl závodníkem, trenérem, manažerem a uznávaným rozhodčím. Zasadil se o dobré jméno a respekt českých plochodrážních závodníků ve světě.
Zkraje srpna jsem také jednal s vrchním ředitelem sekce Alešem Kendíkem na ministerstvu zemědělství na téma finanční podpory výstavby přivaděče pitné vody pro region mezi městy Sedlčany a Milevsko. Rozvoj páteřních systémů vodohospodářské infrastruktury je prioritou ministerstva a s jeho významnou finanční podporou je stále počítáno.
„Nepodporuji ratifikaci Istanbulské úmluvy a mám k tomu několik důvodů. Předem chci ale jasně říct, že potřebu chránit oběti domácího násilí považuji za důležitou, k tomu ale Istanbulská úmluva nepovede.“ To jsem řekl na konci srpna při jednání senátního výboru pro záležitosti EU, a stejně tak budu hlasovat i na plénu Senátu. Vše, co po nás tato úmluva požaduje a co se týká ochrany obětí domácího násilí, v českých zákonech už dávno máme. Její ratifikace by tak byla zbytečným krokem. Stejně jako by bylo naprosto nadbytečné podřizovat se orgánu GREVIO, který má monitorovat situaci v zemích, kde úmluva platí. Tento orgán například vytknul v minulosti Itálii, že stát podporuje rodiny a že ženy se chovají jako matky. To podle mě není nic k vytknutí, to je podle mě úplně normální.
Jako člověk celoživotně spjatý se zemědělstvím a venkovem jsem ani letos nemohl vynechat návštěvu Země Živitelky v Českých Budějovicích. Její už 49. ročník nesl podtitul Na cestě k udržitelnosti a prolínala se jím témata „precizní zemědělství“, „environmentální význam zemědělství“ a „sociální zemědělství“. Kromě odborně zaměřených debat jsem si velmi užíval setkávání s přáteli a známými, s mnohými z nich mi to pravidelně umožňuje právě jen Živitelka.
V srpnu v mém senátním obvodu bohužel došlo i k požáru značných rozměrů a s předběžně vyčíslenou škodou ve výši 20 milionů korun. Profesionální i dobrovolní hasiči zasahovali u rozsáhlého požáru třídírny odpadů v Dolních Hbitech 24 hodin a díky obrovskému nasazení a skvělé koordinaci všech složek IZS vše zvládli perfektně. Na místo vyjely i naše petrovické jednotky, měl jsem tedy možnost práci profíků i dobráků sledovat zblízka.
O to víc mě těší, že jsem se předtím zúčastnil žehnání nového hasičského auta ve Vacíkově a poté přijel jako dobrovolný hasič pogratulovat k úctyhodnému jubileu kolegům do Solopysk. Zdejší sbor dobrovolných hasičů totiž oslavil 100 let od svého založení. Všem přeju, aby se ze zásahů vždy vrátili ve zdraví, a děkuji jim za ochotu nezištně pomáhat.
V polovině srpna mi bylo ctí hrát spolu s kolegy trubači v Týnském chrámu v Praze na Staroměstském náměstí. Konala se zde slavnostní mše celebrovaná pražským arcibiskupem Janem Graubnerem a následovalo procesí k obnovenému Mariánskému sloupu. Na sklonku měsíce jsme s trubači Českomoravské myslivecké jednoty hráli při Memoriálu Richarda Knolla, vrcholné soutěži ohařů, na zámku Tloskov a v Neveklově. Jsem rád, že tradice stále žijí a že myslivecká tradice stále udržuje početnou komunitu. Myslivecké kynologii zdar!
I druhý prázdninový měsíc jsem obdivoval kumšt nikoli jako zapálený „poloamatér“, ale rovněž jako divák. Přijal jsem mj. pozvání místostarostky Dobříše Jindřišky Romby na skvělý koncert Jaroslava Svěceného, který se konal v rámci festivalu hudby na Zámku Dobříš. Díky za možnost být u toho, stejně jako děkuji pořadatelům i účinkujícím.
A konečně na sklonku srpna jsme v Senátu zahájili výstavu fotografií sedlčanského fotografa Milana Dlouhého nazvanou Krajinou Sedlčanska. Milan Dlouhý je vynikající krajinář, kamarád a skromný člověk a to, jak se mu povedlo zachytit půvab mé domoviny, je opravdu unikátní. Na zahájení jsem moc rád přivítal také zástupce obcí z našeho regionu.
Skončil čas prázdnin a dovolených, všem žákům a studentům přeji dobrý start v novém školním roce, jejich rodičům samé radosti nebo jen pevné nervy a nám všem příjemné babí léto.
Váš Petr Štěpánek
Komentáře
