PŘÍBRAM – Ředitel příbramské nemocnice se v rozhovoru vyjádřil k současné situaci okolo šíření koronaviru.
Pokud vás zajímá, jak si příbramská nemocnice doposud vedla v boji s koronavirem, jak její ředitel MUDr. Stanislav Holobrada tento vir vnímá a jak jsou v nemocnici připraveni se postarat o pacienty s těžším průběhem, se dozvíte v následujících řádcích rozhovoru, ve kterých najdete i informace o plánovaných rekonstrukcích a rozvoji příbramské nemocnice.
Pane doktore, v úvodu nejde začít jinou otázkou. Jak jste zvládli první vlnu koronaviru?
Moc se mi líbí přirovnání jednoho našeho primáře, že jsme se prakticky v plné polní připravovali na bitvu, ke které nakonec tak úplně nedošlo. Samozřejmě, že velkou zásluhu na tom mají veškerá preventivní opatření, která jsme často zavedli dříve, než to bylo nařízeno ministerstvem. Protože u nás v nemocnici nedošlo k žádnému přenosu viru mezi pacienty ani personálem, myslím, že jsme zvládli celou situaci velmi dobře.
Vy sám jste byl denně v nemocnici. Jak moc náročné toto období bylo?
Bylo to rozhodně nejsložitější období v mé ředitelské kariéře. Nikdo neměl s koronavirem žádné zkušenosti, přesto bylo nutné rozhodnout se správně, neohrozit zdraví pacientů a zaměstnanců a zároveň zachovat chod nemocnice. Situace se navíc měnila ze dne na den a potýkali jsme se s nedostatkem ochranných pomůcek i odběrových a diagnostických sad na testování viru. Jen díky spolupráci celého krizového štábu jsme zatím epidemií koronaviru prošli na výbornou.
Jaký Vy osobně máte na koronavirus názor?
Myslím, že je třeba se na to dívat s rozumem. Rozhodně se nejedná o nějaký extrémně nebezpečný virus, ale velmi snadno se šíří. Situace se nesmí podcenit, což vidíme i nyní v oblastech, kde jsou lokální ohniska i ve zbytku světa. Myslím si, že se koronavirus jednou stane „běžným“ virem jako je chřipka, se kterým se prostě budeme muset naučit žít.
Myslíte, že dorazí druhá vlna?
Ona prakticky neskončila ani ta první, virus se zatím vymýtit nepodařilo. Vidíme, že v některých místech je nyní opět na vzestupu a některé ukazatele jsou rekordní. Pevně doufám, že se situace zvládne a nebude třeba přistupovat k tak drastickým opatřením jako v případě jara, kdy se prakticky zastavil svět.
Jak se podle Vás bude situace dále vyvíjet?
Myslím, že tak, jak nyní vidíme. Opatření se budou týkat především regionů s lokálními ohnisky a na nějakou dobu přibydou plošná opatření, jako například nošení roušek v interiérech. Až se uvidí, co způsobí začátek školní docházky a konec prázdnin, věřím, že bude prostor tato opatření opět odvolat. Nálada ve společnosti je rozdělena – jedna část je už naladěna na to, že je celá situace kolem koronaviru za námi, což určitě zase až tak optimistické není. Ta druhá má dosud z viru někdy až extrémní obavy. Doufám, že pokud to bude nutné, česká společnost znovu ukáže svoji solidaritu.
Je příbramská nemocnice připravena se zapojit do dalších bojů s koronavirem?
My jsme v boji prakticky pořád. Neustále funguje naše odběrné místo a naše laboratoř patří co do počtu analyzovaných vzorků k nejvýkonnějším v kraji. Pokud máte na mysli to, jestli se dokážeme postarat o pacienty s těžším průběhem, pak jsem přesvědčen, že ano. Máme zkušenosti, které nám pomohou v případě potřeby vyčlenit jedno oddělení na péči o covid 19 pozitivní pacienty a naše oddělení ARO se dokáže postarat i o ty těžší případy s potřebou umělé plicní ventilace, pokud to bude potřeba.
Vy jste ředitelem v příbramské nemocnici již 12 let. Jak moc se nemocnice za ta léta změnila?
Je pro mě těžké to nestranně hodnotit, ale myslím, že se změnila hodně k lepšímu. Stačí se podívat na fotografie ze začátku tisíciletí. Prakticky celá nemocnice je nová, či nově zrekonstruovaná a co ještě není, „na to již existuje projekt“, nebo se rekonstrukce již chystá. Samozřejmě nelze opomenout ani naše zaměstnance. Věřím, že situace je i přes nepříznivý vývoj na personálním trhu stabilní a nemocnice poskytuje vše, k čemu je určena v nadstandardní kvalitě. Během posledních let se některá oddělení dostala na opravdu špičkovou úroveň a jsou vyhledávána pacienty z celé České republiky.
Jaké to je být ředitelem nemocnice?
Já už ani nevím, jaké to je nebýt ředitelem. Je to určitě náročná práce. Stojíte mezi zaměstnanci a jejich nároky, úhradovou vyhláškou, která stanoví, kolik prostředků pro provoz budete mít, našim zřizovatelem a především pacienty a snažíte se vše vybalancovat tak, aby byli všichni spokojeni. Máme cca 1200 zaměstnanců a více než 300 tisíc pacientů ročně. Někdy to není vůbec lehké, ale když vidíte, že se něco daří, nabíjí vás to energií. Momentálně se například opravdu těším na to, až se povede zrekonstruovat poslední křídla N a D2 našeho monobloku. Tím bude celý monoblok prakticky jako nový.
Musí ředitel i nadále sloužit nebo operovat, i když je ředitelem?
Rozhodně nemusí, nemusí být ani lékař. Já jsem ale také chirurg se specializací na štítnou žlázu. Stále chodím sloužit, a to i na akutní příjem a stále mám i svůj operační program. Myslím, že mi to velmi pomáhá tím, že jsem stále v kontaktu s pacienty i zaměstnanci a znám tak lépe jejich problémy. Zkrátka jsou věci, které si mimo praxi z ředitelské kanceláře nemůžete uvědomit.
Proč jste se v mládí rozhodl stát se lékařem?
K tomu rozhodnutí přispěl můj otec, který byl obvodním lékařem. Jsem rád s lidmi, navíc chirurgie je mojí srdeční záležitostí. Moji předkové se ale mnoho let zabývali půdou a farmařením. I ve mně přetrval vztah k půdě a k přírodě vůbec, protože se ve volném čase starám s rodinou i o naše malé hospodářství. Není to nic velkého, ale je to pro mě skvělý způsob relaxace.
Kdybyste nebyl lékařem, čím byste byl?
Zřejmě bych pracoval s lidmi jiným způsobem nebo v zemědělství, obojí je mi blízké. Jako malý kluk jsem i já ale toužil být hasičem nebo policistou jako většina mých kamarádů.
Jste otcem dvou synů. Co pro Vás znamená rodina?
Rodina je středobodem mého života, je to mé útočiště, kde se cítím ze všeho nejlíp. Troufám si říct, že jsem šťastně ženatý a spolu s našimi dospívajícími syny máme všichni hezký vztah. Manželka je zdravotní sestra a tak plně chápe moje pracovní vytížení i služby v práci. Rodina je spolu se zdravím to nejdůležitější, co v životě máme, obojího bychom si měli vážit a pečovat o to.
Jaký máte vztah k přírodě?
Velmi kladný. Bydlím na Příbramsku v jedné malé vesničce, kde jsem prakticky obklopen přírodou a zvířaty. Jak jsem již říkal, máme takové menší hospodářství. Dá se tedy říci, že příroda je součástí našeho života.
Martin Janota
Komentáře
