PŘÍBRAM – Dokonalý zločin prý neexistuje. Anebo ano? Tuto otázku si kladou tvůrci divadelní komedie Jak zamést vraždu, která nově rozšířila repertoár příbramského divadla v režii Martina Vokouna.
Detektivní komedie, ve které si ani chvilku nebudete jisti tím, na co se zrovna díváte. Jedná se o skutečný zločin, anebo si tu s námi někdo hraje? Nová hra příbramského divadla nabízí divákům příběh manželství, které začalo velkou láskou, ale pak se proměnilo v nevyhlášenou válku a odtud už je ke zločinu jenom krůček. Kdo se ale stane pachatelem? Kromě manželů jsou tu totiž ještě další hráči… Více nám o nové hře Jak zamést vraždu prozradil její režisér Martin Vokoun.
Pane režisére, máte za sebou premiéru detektivní hry Jak zamést vraždu, tak jak reagovalo publikum?
Bylo zajímavé sledovat reakce na obou premiérách inscenace. Na první premiéře, kde bylo více kolegů a přátel byly samozřejmě reakce bouřlivější a potvrdily komediální charakter inscenace. Na druhé premiéře pak publikum šlo spíše po detektivní lince inscenace a bylo spíše zádumčivější, ale i tak byly reakce velice pozitivní. Z obou typů reakcí mám radost, protože naším záměrem bylo vytvořit komediální detektivku a jsem rád, že záměr funguje a každý divák si v naší inscenaci najde to své.
Co vás přimělo k jejímu napsání a vzhledem k tomu, že jste jako autoři uvedení tři, navíc dvě ženy a jeden muž, tak je vaše hra zacílena spíš na ženy nebo na muže v publiku?
Naším základním a hlavním impulsem k napsání hry byla naše společná obliba v detektivním žánru. Navíc v již zmíněné kombinaci s komediálními prvky. A nemyslím si, že by naše inscenace byla určena spíše pro ženy nebo spíše pro muže – obě pohlaví si v ní jistě najdou svůj pohled na věc, protože naším záměrem bylo nestranit ani jedné ze zúčastněných stran.
Je to detektivní komedie, na jaký typ humoru se diváci mohou těšit, situační, slovní…?
Ve většině případů jde spíše o slovní humor zavánějící ironií a sarkasmem, ale pár situačních fórků jsme si samozřejmě také neodpustili.
Jak se vám pracovalo s příbramským souborem? I když je to už několikátá spolupráce…
Do příbramského divadla se vracím vždy rád, protože po několikeré spolupráci si troufám říci, že v něm mám mnoho přátel. Spolupráce na inscenaci Jak zamést vraždu byla tedy opět potvrzením tohoto dlouholetého funkčního spojení a byla pro mě velice pohodová a příjemná a doufám, že pro všechny zúčastněné taktéž.
Podle jakého klíče jste vybíral herce do této hry?
Faktorů, které ovlivňují výběr herců do inscenace, je vždy více. Hlavním je samozřejmě věk a herecký typ, ale svou roli také hraje vytížení herců v rámci celé sezóny a jejich obsazení v dalších inscenacích.
V repertoáru příbramského divadla je to už několikátá detektivka v poslední době, v televizi je podobná situace, čím si vysvětlujete, že se detektivní žánr v posledních letech tak rozmohl?
Musím se přiznat, že i já sám jsem fanouškem detektivního žánru na divadelních prknech, televizních obrazovkách i v literatuře. Myslím, že ten žánr je oblíbený proto, že se jedná o inteligentní zábavu, člověk si u sledování detektivky odpočine, ale zároveň musí zapojovat ty slavné poirotovské „šedé buňky mozkové“ a pátrat po pachatelích a jejich motivech.
Jak detektivky osobně preferujete?
V literární sféře jsem fanouškem královny detektivek Agathy Christie, ale také některých současných autorů jako například J. K. Rowlingová píšící pod pseudonymem Robert Galbraith nebo Sarah Pinborough. V televizi se pak vždy rád podívám na případy Hercula Poirota nebo slečny Marplové a nedávno jsem propadl detektivnímu seriálu Vražedná práva, což se velice hodilo při práci na inscenaci Jak zamést vraždu.
A na závěr, přemýšlel jste někdy nad tím, že byste spáchal nějaký zločin?
Myslím, že každý z nás někdy nad nějakým zločinem přemýšlel 🙂 rozhodně v nějakém afektu nebo nervovém vypětí. Ale zásadní je, že má člověk jistou morálku a ve výsledku zamýšlený zločin nespáchá. Koneckonců i o myšlenkách na zločin a dopadech jeho spáchání je naše inscenace.
Děkuji za rozhovor.
