PŘÍBRAM – Dnes je to 125 let od důlní katastrofy na dole Marie na Březových Horách. Při rozsáhlém požáru tam tehdy 31. května 1892 našlo pod zemí smrt 319 havířů. Ve své době šlo o největší důlní neštěstí v Evropě.
Jako příčina se udává nepozornost jednoho z havířů. Na dvacátém devátém patře dolu Marie čtyři havíři končili svoji práci a chystali se vystoupit stoupacím strojem na povrch. Jeden z nich si vyčistil olejový kahanec a vyměnil knot. Rozžhavený zbytek starého knotu údajně odhodil, a ten zapadl do sklípku. Tím měla tragédie svůj počátek. Zatímco horníci z ranní směny se pomalu rozcházeli po poledni domů, jejich kamarádi z druhé směny pomalu sestupovali do hlubin za svojí obživou. Požár, vzniklý od odhozeného knotu, byl zaznamenán až v jednu hodinu odpoledne, což znemožnilo včas varovat horníky, kteří pracovali v tisícimetrové hloubce.
Dým z ohně však nestoupal šachtou vzhůru, ale šířil se postupně podzemními prostorami a pronikal do dalších důlních děl, protože byla propojena. Okolo druhé hodiny odpolední byl zasažen důl Císaře Františka Josefa dnešní Ševčínský důl, později důl Vojtěch, následoval Prokop a důl Anna.
Představitelé dolů zahájili okamžitě záchranářské práce. V domnění, že se podaří zmírnit následky požáru, rozhodlo představenstvo horního závodu o hašení požáru a do dolu Marie byla nalita voda, tím se ale jen zvýšila koncentrace plynů v podzemí. Voda vháněná ve velkém množství čtyřmi hydranty do šachty Marie, srážela jedovaté plyny do nižších pater šachty a současně tím zabraňovala přirozené ventilaci vzduchu. Tím se jedovaté plyny, které nemohly unikat na povrch, začaly šířit chodbami i do dalších březohorských šachet. Smrt si začala vybírat první oběti.
Požár na Mariánském dole byl uhašen 1. června mezi jednou a druhou hodinou v noci. Z odpolední směny, na které pracovalo 835 havířů, se 318 nevrátilo ke svým rodinám. Mezi nimi i 5 horníků, kteří položili svůj život ve snaze pomoci svým kamarádům. Marně všichni doufali, že se následujícího dne podaří někoho zachránit. Jen jako zázrakem se po více 24 hodinách od vzniku požáru zachránil jediný horník – Jan Soukup. Ze Ševčínského dolu vyfáral po 24 hodinách po požáru a byl s ním sepsán desetistránkový protokol o všem, co při čekání a následném výjezdu zažil. Jeho štěstím bylo, že Ševčinský důl byl dolem vtažným a velmi brzo po uhašení požáru byly tímto dolem prováděny záchranné práce.
Protože velký obětí hrozil možným nebezpečím vzniku epidemie, byla většina obětí z rozhodnutí představitelů příbramských dolů pochována do narychlo vykopaných hromadných hrobů na březohorském a příbramském hřbitově. První pohřeb se dle dobového týdeníku Horymír konal 2. června 1892. Vyvážení obětí bylo ukončeno 9. června 1892, byť poslední oběť byla nalezena až 22. září 1892.
Na březohorském hřbitově bylo pochováno 145 havířů, na příbramském hřbitově 153 horníků, z toho 78 v prvním společném hrobě, 40 v druhém společném hrobě a 35 do jednotlivých hrobů. Devět horníků nalezlo místo posledního odpočinku na hřbitově v Bohutíně, 7 na Slivici, 1 v Třebsku, po jednom v Pečicích a Rožmitále pod Třemšínem. U některých obětí místo uložení není známo, ale jejich ostatky byly pravděpodobně uloženy do hromadných hrobů.
Komentáře
