PŘÍBRAM – Březové Hory si letos připomenou 130. výročí slavnostního vysvěcení kostela sv. Vojtěcha. V rámci této události byla také vyhlášena výtvarná soutěž pro děti a mládež, o které jsme již informovali. Nyní přinášíme text ředitelky příbramského archivu Věry Smolové, týkající se jak osobnosti sv. Vojtěcha, tak i samotného březohorského kostela. Může být například inspirací účastníkům soutěže.
V těžkých dobách a v důležitých záležitostech se český národ vždy obracel ke svým zemským patronům, a tak i březohorští a příbramští horníci pojmenovávali zdejší šachty jejich jmény. Mezi naše nebeské přímluvce patří i sv. Vojtěch z rodu Slavníkovců na Libici, od roku 982 druhý pražský biskup. Působil v době, kdy český stát sužovaly spory mezi vládnoucími Přemyslovci a jeho rodem. Slavníkovci byli vyvražděni v září 995 po Vojtěchově druhém odchodu z Čech, zapříčiněném panujícími neutěšenými poměry v zemi.
Biskup Vojtěch byl zavražděn 23. dubna 997, když po svém posledním odchodu z Čech působil jako misionář mezi pohanskými Prusy. Omylem vstoupil na jejich posvátné pole. Pohané se přihnali, udeřili Vojtěcha nejprve veslem, pak ho probodali oštěpy a nakonec jeho useknutou hlavu narazili na kůl.
Sv. Vojtěch je zobrazován jako biskup s mitrou, berlou, palmovou ratolestí a knihou či váhami, dalšími jeho atributy jsou veslo (kterým byl nejdříve udeřen svými vrahy), někdy i oštěp, kopí či šípy (nástroje mučení) nebo orel (který prý hlídal jeho tělo). Podle legendy po jeho prvním odchodu z Čech vypuklo všude velké sucho. Při návratu do vlasti se na jednom kopci na Plzeňsku zastavil, aby celé zemi požehnal a modlil se. V tu chvíli začalo pršet a tam, kde stál, vyrašila první tráva. Od té doby se tomu místu říká Zelená hora.
Když dne 22. dubna 1761 dvakrát uhodil do kostelní věže příbramského kostela sv. Jakuba blesk, měšťané se marně pokoušeli požár na kůru zlikvidovat pomocí vody a kozího mléka. Uhasil ho až náhlý a nečekaný, prudký déšť. Věřili, že také jejich kostel byl zachráněn na přímluvu sv. Vojtěcha. Slíbili, že budou každoročně na jeho svátek putovat na Svatou Horu. Při této příležitosti tam chodili ještě po druhé světové válce, dokud nebyla procesí zakázána.
V říjnu 1779 byl na Březových Horách mezi žílami sv. Vojtěcha a Matky Boží zaražen důl zvaný Nová jáma, v roce 1783 přejmenovaný na důl sv. Vojtěcha. Tehdy už zdejší horní závod prospíval a Svatovojtěšský důl byl nejlepší ze všech jeho šachet. V roce 1875 se v něm zdejší havíři poprvé na světě dostali do svislé hloubky 1000 m.
Poblíž původního osídlení Březového vrchu stávala zvonice a pak kaple hornického patrona sv. Prokopa, která byla roku 1879 sice zvětšena, ale ani pak se do ní všichni zdejší obyvatelé při bohoslužbách nevešli. Již po polovině 19. století začali Březohorští uvažovat o výstavbě nového kostela v novém centru Březových Hor, v místech staré Kovářské šachty. Březohorská obec však neměla dost peněz a musela požádat o velký příspěvek, který musel schválit sám císař František Josef I.
V červenci 1886 se začaly kopat základy kostela, ale dělníci narazili na stará důlní díla u Kovářské šachty. Práce byly pozastaveny a pro kostel se marně hledalo jiné místo. Nakonec vyslalo horní ředitelství na prohlídku staveniště své nejlepší odborníky, kteří zjistili, že malým posunutím základů severovýchodním směrem se kostel bude moci bez obav vystavět na pevné skále.
V roce 1887 se obecní výbor jednohlasně usnesl, že kostel bude zasvěcen svatému Vojtěchu jakožto patronu zdejšího nejvýnosnějšího dolu. Místo původní navržené malby byl v půlkruhu nad portálem kostela umístěn reliéf s Pannou Marií a Ježíškem držícím březovou větvičku ze zdejšího čistého stříbra, sv. Vojtěchem a sv. Václavem. Dostavěný chrám byl požehnán 13. října 1889 a od tohoto dne se v něm konaly pravidelné bohoslužby. Dne 21. září 1890 byl kostel sv. Vojtěcha vysvěcen.
Komentáře
