PŘÍBRAM – Právě dnes před 102 lety se v Příbrami narodil animátor, režisér a filmař Václav Bedřich. Autor několika známých večerníčků jako například Bob a Bobek, Maxipes Fík nebo Pohádky ovčí babičky. Je také režisérem samotné znělky Večerníčku.
Narodil se 28. srpna 1918 a žil v Ondrákově ulici v Příbrami pod Svatou Horou. Od dětství bylo jeho velkou zálibou kreslení. Kromě zájmu o kreslení, byl rovněž vášnivým skautem a byl dlouholetým členem legendárního příbramského skautského oddílu Roveři. Během 2. světové války, kdy nemohl studovat z důvodu uzavření vysokých škol fašisty, odešel do ateliérů AFIT, kde se brzy stal předním animátorem. Po válce odešel do Prahy do studia Bratří v triku, kde začal pracovat pod Jiřím Trnkou.
Od 50. let už samostatně režíruje a zaměřuje se na dětského diváka. K jeho prvním snímkům patří filmy Hrnečku vař! a Čert a Káča. V 60. letech začíná točit i animované westerny a dobrodužné snímky. V roce 1965 oživil postavičku Večerníčka v dnes nejstarší televizní znělce v Evropě.
Pod jeho režijním vedením ožívají v 70. letech dnes už klasické večerníčky Štaflík a Špagetka, Bob a Bobek, Maxipes Fík, O Sazínkovi, O makové panence a motýlu Emanuelovi či Říkání o víle Amálce, který také sám nakreslil. Častěji ale spolupracoval se známými výtvarníky, jakými jsou Vladimír Jiránek, Vladimír Renčín nebo Jiří Šalamoun. Celou řadu jich sám přivedl k práci ve studiu animovaného filmu.
Rovněž poněkud smutným faktem je, že za celou svou dlouhou tvorbu, během které natočil úctyhodných 358 filmů, z jeho tvůrčí dílny vyšel pouze jeden celovečerní animovaný film, kterým je Velká sýrová loupež (1986). Tento film je inspirován snímkem Velká vlaková loupež (The First Great Train Robbery, 1979) a pojednává o třech myšácích žijících ve starém kině a plánujících vyloupení obchodu s italskými sýry. Na sklonku svého tvůrčího období se Václav Bedřich podílel na animovaných částech čtvrtých „básníků“ Konec básníků v Čechách (1994).
Václav Bedřich zemřel v Praze 7. března 2009 ve věku 90 let. Bohužel dodnes tohoto významného rodáka v našem městě nepřipomíná ani pamětní deska na jeho rodném domě, který stále stojí, či ho nenese nějaká ulice nebo náměstí.
Komentáře
