PŘÍBRAM – Dnes večer od půl sedmé večer bude v pizzerii Atollo besedovat o své pěší cestě do Santiága de Compostela příbramský cestovalel Jindřich Smítka.
Na asi dvou hodinové debatě prozradí, co taková cesta obnáší a co u toho člověk zažije. Před besedou nám poskytl krátký rozhovor.
Ty ses vydal pěšky do Santiaga de Compostela, to byla tvoje první cesta?
„Byla to moje první velká cesta. Jen ta pouť trvala čtyři měsíce. “
Co tě vedlo k tomu vyrazit právě do Santiága?
„Byl to můj dlouhodobý sen, v osmnácti letech jsem viděl dokument o pouti do Santiága a od té doby jsem o tom uvažoval. K tomu abych se na tu cestu vydal mě tak trochu navedl i strejda, který mi řekl, že pravý poutník chodí z domova, já totiž původně chtěl jít tu pouť klasicky ze St. Jean. Šlo to vlastně poměrně rychle, skončil jsem v práci a týden na to jsem se sbalil, obul a vyrazil.“
Co takový poutník na cestu potřebuje?
„Ideálně, čím je toho míň, tím líp. Ovšem i tak jsem toho měl s sebou asi tak dvakrát víc, než bylo potřeba. Jen vybavení bez vody a jídla mělo třináct kilo. Na konci jsem ale už nesl jen asi šest kilo a to včetně notebooku.“
Kolik bot jsi prošlapal?
„Jedny. A to ještě jen proto, že jsem je nechal opravit, jinak by došly až tam a tak jsem pouť dokončoval v rezervních sandálech. Když jsem byl v Santiágu, ta jsem došel těch 80 kilometrů až na Konec světa a pak jsem šel ještě měsíc do Prota. Další dva měsíce jsem strávil v Portugalsku, pak jsem ještě asi na tři měsíce vrátil do Španělska a zpátky domů jsem už letěl.“
Zažil jsi cestou určitě i mnoho zajímavého, na co třeba rád vzpomínáš?
„Zajímavejch lidí a lidskejch příběhů jsem potkal mnoho, Například hned kousek za hranicemi v Německu, kdy začalo hrozně pršet, a tak jsem došel k jedninýmu baráku a zabouchal jsem na dveře a otevřela mi devadesátiletá stařenka, která mě pustila dovnitř. Tam jsem se usušil, dala mi najíst, ale já ji moc nerozuměl, protože jsem z němčiny uměl jen čísla. Nebo jsem jeden večer v Německu strávil v uprchlickém centru. To jsem přišel do německé vesnice a ptal jsem se, kde se dá přespat a tak mě paní odvezla k nejlevnějšímu penzionu, který tam byl., ale ten byl plnej. A tak mě odvezla ke svým známým, kteří mě u sebe nechali přespat pod podmínkou, že s nima strávím večer v uprchlickém centru, protože pro ty uprchlíky tam dělali večerní program.“
Ty pořádáš o svém cestování i besedy, kdy bude nějaká v Příbrami a okolí?
„Ta nejbližší je ve středu 18. října v Pizzerii Atollo na Březových Horách a další pak 17. listopadu od 18 hodin v Lázu.“
Díky za rozhovor. Podorbnosti o cestách Jindřicha Smítky najdete na jeho webu ZDE.
Komentáře
