PŘÍBRAM – Na letošní výstavě betlémů, kterou pořádají Hornické muzeum Příbram a spolek Příbramští betlémáři v Zámečku, je poprvé k vidění také Krpatův betlém. V nejnovějším čísle Zpravodaje Příbramských betlémářů o něm PhDr. Lenka Blažková, Ph.D. z Hornického muzea Příbram píše, že Zdeněk Krpata se narodil v rodině báňského inženýra Františka Krpaty a že z matčiny rodiny pocházel z příbramské mlynářské rodiny Jechů.
Příběh mlynářské rodiny Jechů znám z archivních pramenů, a tak jsem se při první příležitosti šla na její betlém do Zámečku podívat. Je krásný a překvapilo mě, že jsou v něm hned dva mlýny na vrchní vodu. Možná je na velmi neobvyklém pozadí tohoto betléma, připomínajícím obrazy starých holandských mistrů, namalován i mlýn třetí, jeho bližšímu prozkoumání však brání před ním postavené stavby.
V současné době, kterou spousta lidí považuje za velmi těžkou, se v rozjímavém adventu hodí si příběh Jechových připomenout. Jechovi měli poslední mlýn na vrchní vodu na levém břehu Příbramského potoka před jeho soutokem s Litavkou. Říkalo se mu také Pod Čertovým pahorkem nebo V Lukách, protože k němu patřily rozlehlé pozemky. První mlynář z rodu Jechů koupil tento mlýn po roce 1780. Jechové byli skvělí hospodáři. Mlynář Josef Jech z 5. generace rodu měl bratra Jana, jehož dcerou byla Marie Jechová – matka Zdeňka Krpaty, kterému jeho svobodný prastrýc Čeněk – učitel a druhý bratr mlynáře Josefa – daroval tento krásný betlém s mlýny.
Po Josefovi Jechovi převzal mlýn V Lukách jeho syn Jan Jech (*1885), který byl 6. generací rodu. V roce 1918 se oženil s Annou (*1890), dcerou Karla Simona, známého příbramského radního a obchodníka s knihami, uměleckými výrobky, hudebninami a papírem. Od roku 1930 se v mlýně nemlelo obilí na mouku, vodní síla se používala jen na pohon šrotovníku. Jechovi měli k mlýnu přes 27 hektarů pozemků a chovali hovězí dobytek.
Starší syn Jechových Jan (7. generace rodu) měl jednou převzít mlýn a mladší Jaroslav se měl stát báňským inženýrem. Za protektorátu Jechovi zvládali plnit povinné dodávky a v úspěšném a poctivém hospodaření pokračovali i po válce. Po komunistickém puči se však na jejich hospodářství zaměřila pozornost zdejšího zemědělského tajemníka a dalších závistivých spoluobčanů. Jechovi byli označeni za kulaky. Předepisované dávky byly stále vyšší a nesplnitelné. Pětašedesátiletý mlynář si nesměl kupovat dostatečný příděl hnojiv a krmiv ani najímat sezónní výpomoc. Na polích a loukách pracoval jen se synem. Brambory se dva roky po sobě neurodily pro panující sucho.
Šedesátiletá mlynářka byla vážně nemocná, přesto se starala o drůbež, aby mohla odvádět velké množství vajec místo dodávek vepřového masa. Jechovi totiž nemohli prasata chovat, protože nad mlýnem stála příbramská jatka, která vypouštěla odpad z porážky uhynulých a nemocných vepřů do Příbramského potoka. Z náhonu proto tekla do Jechova hospodářství závadná voda a několikrát po sobě všichni jeho vepři uhynuli.
V roce 1951 žádal Jan Jech Místní národní výbor v Příbrami, aby mu ponechal jen 12 ha, ostatní dával státu k dispozici pro nemoc a stáří. To však MNV zamítl, protože mu šlo o Jechovu likvidaci. Pro neplnění předepsaných dávek od podzimu 1950 do konce roku 1952 byli Jechovi v lednu 1953 obviněni ze sabotáže, ale hlavní líčení bylo nařízeno až na 12. červenec 1953, jistě s úmyslem znemožnit Jechovým žně.
Do sousedství Jechova hospodářství bylo navíc schválně umístěno cvičiště příbramské posádky. Kromě cvičení od časného jara 1953 tahali vojáci po rozbředlých Jechových polích telefonní dráty. Pole osetá pšenicí a žitem ušlapávali. Posádka si také udělala za veřejnou cestou mezi cvičištěm a Jechovým pozemkem malé hospodářství či spíš zahradnictví. Přes cestu vojáci schválně položili kovové vodovodní potrubí, kterým čerpali vodu na zalévání z náhonu Jechova mlýna. Když Jan Jech potřeboval po této cestě svážet seno a chtěl, aby potrubí odstranili, došlo ke vzájemnému slovnímu napadení, a tak byli otec a syn Jechové obviněni ještě z útoků proti skupinám obyvatel, urážce veřejného činitele a násilí na veřejném činiteli. Oba soudní spisy jsou plné křivých obvinění a nenávistných útoků vůči Jechovým a poskytují názornou ukázku politických procesů té doby.
Již 15. června 1953 převzal komunální odbor MNV Jechův statek do nuceného pachtu. Byl začleněn do československých státních statků a otec a syn Jechové začali v jeho oddělení v Dubenci pracovat. Pro nemoc Anny Jechové muselo být červencové hlavní líčení odloženo na srpen a pak ještě několikrát. V této souvislosti je zajímavé, že se právě v červenci 1953 Marie Krpatová rozená Jechová se svou rodinou trvale žijící v Praze přihlásila k přechodnému pobytu ke své ovdovělé matce Kamile Jechové, která bydlela v domě svého švagra Čeňka Jecha v Příbrami. Přijeli Jechovým pomoct?
Anna Jechová byla viny zproštěna, Jan Jech starší byl odsouzen na 3 měsíce nepodmíněně a k pokutě 1000 Kčs, v případě její nedobytnosti na další měsíc, a k úhradě nákladů trestního řízení. V roce 1954 byl trest Janu Jechovi prominut vzhledem k amnestii prezidenta republiky ze 4. května 1953(!) Musel však i po amnestii uhradit obrovské náklady trestního řízení ve výši 8 030 Kčs. Vydělával za hodinu 1,60 Kčs, za duben 1954 si například vydělal 360 Kčs, takže to byl plat za 22 měsíců.
V druhé kauze údajných útoků proti skupinám obyvatel, urážce veřejného činitele a násilí na veřejném činiteli byl v lednu 1954 Jan Jech odsouzen na 3 měsíce odnětí svobody a jeho syn ke dvěma měsícům odnětí svobody s podmíněným odkladem na zkušební dobu 1 roku. Napřesrok byli oba amnestováni, úhrada nákladů jim odpuštěna nebyla.
Tímto hrozným bezprávím skončilo 170 let úspěšného hospodaření mlynářů Jechů na jejich mlýně V Lukách. Mlýnská stavení zchátrala a později částečně zmizela v navážce cesty k teplárenskému zařízení vedle zahrádkářské kolonie. V roce 1990 byli Jechovi samozřejmě soudně rehabilitováni. Na památku tohoto mlýna a mlynářského rodu Jechů byla před několika lety pojmenována nová ulice vybudovaná na jeho někdejších pozemcích Mlynářskou. Snad si na Jechovy a v porovnání se současností i na neskutečně krutá 50. léta minulého století vzpomenou také návštěvníci výstavy při prohlídce Krpatova betléma.
text a foto: Věra Smolová
Komentáře
