Nemohu-li kráse rozuměti, zničím ji.“ (Vilém Mrštík, Bestia triumphans, 1897)
Ing. arch. Michal Profant je stavební historik z Příbrami. Během své praxe uskutečnil mimo jiné stavebněhistorický průzkum Svaté Hory, v současnosti pracuje například na průzkumu kláštera v Kladrubech. V tomto rozhovoru jsme si povídali o stavebněhistorickém průzkumu domu č.p. 106/II (zbouraného v roce 2021) ve staré Příbrami, o historii lokality a domu, o jeho stavebně-technickém stavu, o okolnostech jeho demolice, o osudu nástěnných maleb z tohoto domu, ale také obecně o památkové hodnotě staveb.
Jak ses vůbec dostal k úkolu provést stavebněhistorický průzkum domu č.p. 106?
Společnost ZIP o.p.s., pro kterou pracuji, byla oslovena projektantem za účelem stavebněhistorického průzkumu domu č.p. 106, později i za účelem restaurátorského průzkumu a transferu nástěnných maleb. Projektant nás o tyto kroky požádal v rámci přípravy plánované novostavby polyfunkčního domu v dané lokalitě. Primárním úkolem průzkumu bylo vytvořit záchrannou dokumentaci pro archivní účely. Tato dokumentace by měla význam i proto, že k historickým příbramským domům, zničeným ve druhé polovině 20. století, ji k dispozici nemáme, nebo jen ve velmi omezeném rozsahu.
Mohl bys v krátkosti popsat stavebněhistorický vývoj dané lokality?
Pro tuto lokalitu je typické to, že jde o jednu z nejstarších zastavěných lokalit v Příbrami. Zástavba Dubenské ulice (dnes Pražské) je obecně doložena nejpozději ke 14. století. Zástavba v prostoru demolice je pak doložena k polovině 17. století. Lokalita je zajímavá i proto, že se tam sbíhaly Dubenská ulice, dále jakási obchvatová cesta, dnešní Dlouhá ulice a cesta k Hájům. Domy původně stály i v prostoru dnešního Václavského náměstí, které zformovala vidlice křížení těchto cest. I proto má dnešní náměstí netypický tvar.
Dnešní charakter získala Pražská ulice v 1. polovině 19. století. Tehdy mimo jiné došlo k požáru, který ke stavebním změnám přispěl. Zajímavé je, že tento požár se nemusel dotknout staveb v horní části Pražské ulice, kolem pozdějšího domu č.p. 106. Toto nám naznačuje nepravidelnost uliční čáry v ústí Mariánského údolí a charakter dochovaných staveb.
Rok 1839, situace lokality na císařském otisku stabilního katastru: 1 – Pražská ulice; 2 – rybník Cabicar; 3 – dřívější vodoteč Lušťova; 4 – druhá přístavba domu čp. 139, pozdější dům čp. 140 (106/II); 5 – starší dům čp. 139 (pozdější 105/II); 6 – pravděpodobná první přístavba domu čp. 139; 7 – dům čp. 138 (pozdější 104/II); 8 – dům čp. 114 (pozdější 107/II)
O nejstarší historii samotných domů 104, 105 a 106 mnoho nevíme. Stavebněhistorický průzkum nemůže ze své povahy odpovědět na všechny otázky, v tomto případě to ale nebylo možné i kvůli omezení přístupu. Také jsme nemohli provést dendrochronologické datování dřevěných konstrukcí pro upřesnění datací.
Jaká byla historie konkrétně domu č.p. 106?
Dům č.p. 106 byla patrně z větší části klasicistní novostavba, postavená před rokem 1825. Dům zřejmě převzal přinejmenším část starších konstrukcí svého předchůdce. Tento starší dům, původně s číslem 105, je doložen zhruba k polovině 17. století. Tomu, že novostavba pojmula část předchozí stavby, napovídal i nepravidelný půdorys.
Dům 106 prošel dvěma přestavbami. Při první, provedené kolem roku 1879, došlo ke stavebně pozoruhodné změně, kdy byl otočen přístup do domu, tím i fungování jeho dispozice. Zatímco dříve se do objektu vcházelo z tehdy volného prostoru na severozápadní straně, směrem od Václavského náměstí, po změně se do domu vstupovalo od jihovýchodu, směrem ze dvora od dnešního domu č.p. 422. Toto bylo způsobeno výstavbou nového rozměrného domu č.p. 105 na místě staršího objektu, od kterého se dům, nyní nesoucí č.p. 106, dříve oddělil.
V této době se také na fasádě objevila dvojice mariánských obrazů od Jana Umlaufa, datovaných vročením právě k roku 1879. Obrazy v kartuších byly dva, mezi třemi okny patra. Čtvrtá okenní a dveřní osa uličního průčelí zřejmě vznikla dodatečně o něco málo později. Sondáží nebyl zjištěn třetí obraz, takže původní průčelí domu bylo v době vzniku obrazů patrně ještě symetrické.
V souvislosti s přestavbou domu také došlo k tomu, že původně valbové zastřešení domu bylo druhotně upraveno na sedlový tvar, což bylo učebnicově zachytitelné na konstrukci krovu. Pozdější úpravy domu nastaly patrně ve 30. letech 20. století, víceméně v této podobě se dům dochoval až do roku 2021.
V návaznosti na změny v lokalitě lze také zmínit, že v roce 1880 byl zavezen rybník Cabicar. Na jeho místě vzniklo Hornické náměstí. Cabicarem v minulosti protékal potok Lušťov, který svým tokem formoval hořejší část Pražské ulice a který byl v letech 1831 až 1832 převeden do podzemní stoky, vedoucí pod sousedními domy č.p. 104 a 105.
Kolik nám dnes v Příbrami zbývá obytných domů, historicky podobně hodnotných jako dům č.p. 106?
Nemnoho. Z kategorie historicky nejhodnotnějších lze zmínit především dům č.p. 144 (dům Holých) na náměstí T. G. Masaryka, jehož jádro pochází nepochybně ze středověku.
Mohou existovat další městské domy se středověkými jádry, spíše s fragmenty, ale toto není dostatečně zmapováno. Převažující zástavba z doby baroka a klasicismu v Příbrami z valné části vymizela. Zůstalo zachováno několik domů se staršími jádry, především na náměstí, v Pražské a v Dlouhé ulici. Nepochybně k nim patřil právě i dům č.p. 106.
Podle čeho se vlastně určuje, posuzuje památková hodnota staveb?
Památka je něco, co nese informaci o minulosti, je to dědictví, což je slovo, které mám raději než výraz památka. Jsou objekty, které se stávají památkami vlastně už v době svého vzniku. Pak jsou objekty, které k něčemu upomínají. Rozlišujeme památkovou hodnotu kulturně-historickou a umělecko-historickou. Význam památky tak posilují například výtvarné prvky, nebo její místo v historii naší společnosti.
Jinou úrovní památkové hodnoty je obecná hodnota stáří, dále skutečnost, že se něco stane unikátním. Nemusí to pak být nóbl věc, ale okolnosti ji do polohy památky dostanou. To znamená, že určitý objekt prošel zajímavým stavebním nebo historickým vývojem, nebo je to poslední příklad svého druhu na určitém místě v určitém čase. (Rozhovor pokračuje pod obrázkem.)
Při rozhovoru došlo i na zjednodušenou vizualizaci stavebního vývoje domu č.p. 106/II
Dům č.p. 106 byl typickým představitelem klasicistní přestavby města. V průběhu času se stal unikátní tím, že byl ve městě jedním z posledních, ne-li posledním tohoto druhu. Jeho zánikem přicházíme o jistou část historického stavebního fondu města.
Hovořil jsi o tom, že průzkum domu č.p. 106 jsi nemohl dokončit. Proč?
Hlavní problém byl v tom, že do části domu jsem se nemohl dostat. Šlo o byt v patře a o prostor půdy. Později jsem se dostal do přízemí a do sklepa, ale nahoru ne.
Do přízemí a do sklepa tě pustil kdo?
Toto zajišťoval zástupce stavitele (zástupce odborného technického vykonavatele stavebníkovy zakázky – pozn. red.).
Proč tě zástupce stavitele nepustil i do zbylých částí domu?
Protože tyto prostory měla k dispozici paní s věcným břemenem; tehdy jsem ji ještě považoval za nájemnici. Tudíž zástupce stavitele sám neměl přístup. Několik týdnů před demolicí došlo k dohodě, že průzkum provedu v přístupné části a po vyklizení bytu v patře pak prozkoumám i další části budovy. Poté měla následovat rychlejší demolice.
Zmiňuješ „rychlejší demolici“, o co se mělo jednat?
Byl mi sdělen záměr, dle kterého mělo dojít ke zdokumentování a vyklizení bytu a následně k demolici. Ke zbourání domu mělo dojít, jak mi také bylo sděleno, co nejrychleji po vyklizení, aby se paní z bytu nemohla bránit.
Vzpomeneš si, kdo ti tyto informace sdělil?
Byl to zástupce stavitele.
V den demolice zastupoval stavitele na staveništi pan Sedláček. Uvedené informace jsi měl od něj?
Ano.
Mohl jsi, v souladu s uvedenou domluvou, průzkum domu č.p. 106 po jeho vyklizení dokončit?
Ne. V den demolice mi bylo na místě oznámeno, že do objektu už nesmím vstupovat, protože se údajně nachází v havarijním stavu. Poté jsem sledoval zvenčí samotnou demolici. I to bylo v mnoha ohledech z hlediska stavebněhistorického posouzení přínosné.
Máš zkušenosti i se záchranným průzkumem jiných domů, u kterých byla schválena demolice. S kolika případy, kdy jsi stavebněhistorický průzkum nemohl dokončit, ses setkal?
Se žádným.
Jaký byl další osud nástěnných maleb od Jana Umlaufa?
Bylo zajištěno jejich odborné sejmutí dle závazného stanoviska památkové péče, jsou umístěny v depozitu a podle projektantů se počítá s jejich umístěním na fasádu nové budovy.
Jsi stavební historik. Nemůžeš autorizovaně zhodnotit statiku budov. Na druhou stranu máš bohaté zkušenosti s posuzováním starých domů, dosud jsi jich zkoumal mnoho desítek. Nakolik se ti v tomto ohledu jevil dům č.p. 106 zachovalý, nebo poškozený?
Neviděl jsem celý objekt, nepočítám-li možnost spatřit jeho útroby při demolici. Ale z toho, co jsem viděl a co znám, bylo zřejmé, že se jedná o standardní poruchy historických staveb, které neměly destruktivní povahu a které mohly být řešeny obnovou. Vážné poruchy se u historických staveb projevují dlouhodobě a jsou povětšinou dobře znatelné, často už jen z vnějšího pohledu. Dům č.p. 106 byl zachovalý, jeho stavebně-technický stav odpovídal stáří a údržbě. O jeho dobré kondici vypovídal i fakt, že mechanizované demolici odolával se ctí, nesesypal se sám po prvním úderu lžíce bagru.
Dokument s názvem „Příbram čp. 106/II, městský dům, stavebněhistorický průzkum“, který vypracovali Ing. arch. Michal Profant a Mgr. Václav Chmelíř, Ph.D. a který zevrubně popisuje historii a stavební vývoj domu č.p. 106/II, je dostupný v knihovně ZIP o.p.s. (Západočeský institut pro ochranu a dokumentaci památek), Tomanova 2424/3, Plzeň.
Tomáš Mosler
Komentáře
