BŘEZNICE – Začátkem srpna byla slavnostně otevřena další expozice v nádherně zrekonstruovaných prostorách bývalé březnické jezuitské koleje, která byla společně s přilehlým kostelem sv. Ignáce a sv. Františka Xaverského postavena italským architektem Carlem Luragem kolem poloviny 17. století ve stylu raného baroka.
Městské muzeum a Galerie Ludvíka Kuby v Březnici, které našly v koleji své stálé sídlo, od včerejška představují v jedné z místností moderní a přitažlivou prezentaci, nazvanou „Církevní a duchovní život v Březnici“.
Vzhledem k tomu, že od druhé třetiny až do roku 1773 byli vedoucí kulturní silou v Březnici jezuité, je pochopitelné, že velká část exponátů pochází právě z doby jejich zdejšího působení. Jak řekl v úvodním slovu historik Březnicka PhDr. Jaroslav Kozlík, je na čase, že se Tovaryšstvu Ježíšovu, jemuž se v předchozích desetiletích dostávalo převážně nespravedlivého odsouzení, konečně začíná přiznávat i v Březnici zasloužené ocenění. Jezuité si byli vědomi, že je potřeba lidem dopřát slušné materiální existenční podmínky, ale že je úplně stejně důležité vzdělání a péče o duchovní stránku lidského života.
Vždy mě potěší, když odcházím z nějakého muzea s pocitem, že jsem shlédla něco, co jsem ještě neviděla. Tentokrát to byl například renesanční svatostánek ze zaniklého březnického kostela sv. Mikuláše, protože z renesančního vybavení kostelů na našem okrese toho moc nezbylo. Druhým exponátem byla vyřezávaná kolébka zřejmě z 18. století, na které řezbář umístil vedle zcela srozumitelného symbolu Panny Marie překvapivě také znak jezuitského řádu.
Nejvíc mě ale zaujaly vzácné a zrestaurované kulisy malované na dřevu a pořízené pro divadelní představení, která hráli studenti březnické jezuitské koleje o významných svátcích, jako jsou Velikonoce. Mrtvolně bledé tělo ležícího ukřižovaného Krista v životní velikosti s výrazně vystupujícím rudým srdcem symbolizujícím jeho lásku k lidem je nanejvýš výmluvným a autentickým příkladem barokní zbožnosti a zanícenosti.
Přeji nejen této expozici, ale celému muzeu hodně nadšených návštěvníků.
Věra Smolová, Státní okresní archiv Příbram
Komentáře
