VIŠŇOVÁ – Dnes 30. září uplynulo pět let od smrti Ladislava Máchy, rodáka z Višňové. Ve svých dvaceti sedmi letech se stal vedoucím tzv. Instruktážní skupiny StB, která měla objasnit tzv. Číhošťský zázrak.
Ladislav Mácha měl největší podíl na tragické smrti faráře Josefa Toufara. Tato událost ovlivnila jeho zbývající život, kdy až na sklonku jeho života (tři roky před smrtí) celá kauza vygradovala jeho pobytem ve vězení. Stal se tak jedním z mála, jehož dokázala naše polistopadová justice odsoudit do výkonu trestu, který skutečně nastoupil, byť v něm pobyl jen symbolicky. Zajímavé je, že dle jeho dostupných vyjádření nikdy nechápal, co udělal špatně, neboť příkaz zněl jasně a on ho splnil… Kdo byl tedy Ladislav Mácha?
Narodil se v roce 1923 ve Višňové v okrese Příbram do šestičlenné rodiny. Obecnou školu vychodil v místě narození, Měšťanskou školu v Příbrami, v letech 1937-1940 se vyučil u firmy J.A.S. v Praze automechanikem, během učení si dodělal průmyslovku. Byl pokřtěný v kostele sv. Kateřiny ve Višňové, kde před začátkem války ministroval, avšak ihned po konci války s ohledem na svoji zvolenou profesi církev opouští. Během války se stal dle jeho vlastních slov kurýrem mezi Prahou a partyzánskou skupinou Srp a kladivu působící v brdských lesích na Příbramsku. S touto skupinou navázal styk v lednu 1943. Gestapo ho zatklo v 13. 2. 1944 a byl odsouzen na 8,5 roku. Při pobytu ve vězení v Drážďanech se mu při bombardování města povedlo uprchnout. Skrýval se na Příbramsku u partyzánské skupiny Smrt fašismu, kde byl až do osvobození. Dne 9. 5. 1945 utrpěl při přestřelce lehké zranění nohy. Za svoji činnost během války byl vyznamenán Válečným křížem 1939 a dále obdržel odznak čs. partyzána.
Od 1. 6. 1945 člen KSČ. S ohledem na jeho partyzánskou činnost nastupuje k SNB. Nejprve začal působit jako osvětář u detašované roty SNB v Příbrami. V srpnu 1945 byl povolán do osvětového šestinedělního kurzu pro důstojníky. Únor 1948 prožil v Nymburce, kde se účastnil zatýkání. Není bez zajímavosti, že pravděpodobně za svůj postoj v únorových dnech byl dne 14. 4. 1948 povýšen do hodnosti praporčíka. Od té doby působil na MV v různých funkcích, a to jak služebních tak i stranických.
Na konci ledna 1950 se stává z rozhodnutí velitele Hlavního velitelství StB v Praze (Osvald Závodský) velitelem šestičlenné instruktážní skupiny StB, která má za úkol objasnit tzv. Číhošťský zázrak (během kázání o třetí adventní neděli roku 1949 se oltářní křížek pohyboval a zůstal vychýlen) a usvědčit faráře Josefa Toufara z podvodného jednání. Stanislav Cvíček jeden ze členů skupiny k osobě Ladislava Máchy vypověděl: „Mácha byl nejlepší organizátor ze všech vyšetřovatelů, nechával si přehrávat záznamy ze všech výslechových místností, psal otázky, které mají jednotlivé skupiny vyšetřovatelů, pracujících ve dvojicích, vyjasnit. Koncem dne, kdy se nahrávky prováděly, si Mácha vždy nahrávky vzal i jednu přehrávací aparaturu, a pak si nahrávky všech výslechů přehrával a vyhodnotil. Pokud ví, tak nikdo jiný z vyšetřovatelů takto nepostupoval.“
Co se týče samotného použití fyzického násilí ze strany Ladislava Máchy, tak on sám tvrdil, že příkaz přišel z vyšších míst, konkrétně od Závodského. Toufar se měl přiznat za každou cenu. Mělo se tak stát po třech týdnech vyšetřování, které nepřinesly žádného výsledku. Co se konkrétně dělo, si můžeme udělat představu na základě zanechané výpovědi jednoho ze členů instruktážní skupiny: „…jsem viděl, že Mácha má Toufara položeného na lavici se zavázanýma očima a nemilosrdně jej tluče hlava nehlava, tohoto jsem upozorňoval na to, že jmenovanému může způsobit taková zranění, že jej nebudeme moci postavit před soud. Během této doby, co jsem se tam zdržel a bylo to asi 10 až 15 minut jsem na Máchovi pozoroval, že bije Toufara se sadistickou rozkoší. Ještě jsem několikráte upozornil Máchu, že když již použil fyzického násilí, tak ať jmenovaného bije po šlapkách a nemlátí jej hlava nehlava… Celá exekuce trvala asi tři hodiny, kdy Mácha pravděpodobně pro únavu fyzického týrání nechal.“
S Josefem Toufarem bylo ještě filmováno v kostele, měl zde být odhalen jeho podvod s křížkem. Filmování ale nebyl schopen dokončit pro jeho zdravotní problémy. Cestou z Číhoště do Valdic, kde byl držen ve vazbě, se jeho stav zhoršoval. Nakonec bylo rozhodnuto, aby byl převezen do pražského sanatoria v Legerově ulici, kde dne 25. 2. 1950 zemřel. Tajný pohřeb proběhl dne 28. 2. 1950 do hromadného hrobu v Ďáblicích.
Ladislavu Máchovi byla udělena důtka a byl přeřazen do kádrového a školského odboru MV. Působil na katedře StB při škole SNB v Liběchovicích. Nejprve byl zařazen na „referát lidovců“, později na 2. oddělení, do jehož kompetence spadaly centrální úřady, školství a kultura. Dne 22. 1. 1951 obdržel Pochvalné uznání a peněžitou odměnu ve výši 1000 Kčs.
Na konci roku 1951 se v kádrové charakteristice objevují náznaky nespokojenosti s Máchovými vlastnostmi. V únoru roku 1954 jako referent na KS-VB Praha byl ve služebním posudku hodnocen velmi dobře i s ohledem jeho budoucnosti. V roce 1954 byl povýšen do hodnosti poručíka, v říjnu 1957 má již hodnost nadporučíka. Ve služebním hodnocení z roku 1957 se na Máchu objevila chvála. Pro jeho dobré pracovní výsledky mu byl zvýšen funkční plat o 50 Kčs. Při studiu při zaměstnání získal v roce 1957 maturitu a poté vystudoval právnickou fakultu, kdy dne 20. 12. 1962 získal titul promovaného právníka. V roce 1958 měl za své dobré pracovní výsledky obdržet odznak Vzorný pracovník VB, nakonec bylo od tohoto vyznamenání upuštěno. Dne 1. 10. 1960 byl povýšen na kapitána. Dne 25. 10. 1961 byl Máchovi udělen věcný dar v podobě náramkových hodinek.
Slibně rozjetý počátek 60. let v kariéře Ladislava Máchy dostává v roce 1963 vážné trhliny a ve skutečnosti předznamenává jeho propuštění na počátku roku 1964. Uvědomělý, snaživý, pracovitý Mácha nechápe, proč se mu režim, kterému oddaně sloužil, takto odměňuje. Dostihla ho, jako již několikrát v jeho životě, kauza faráře Toufara. Během jeho služební kariéry se případ projednával podle jeho vlastních slov čtyřikrát v průběhu 13 let.
Dne 5. ledna 1964 byl propuštěn po tříměsíční výpovědní lhůtě ze služeb MV, z důvodu používání nezákonných metod, bez nároku na odchodné. Bylo proti němu vedeno disciplinární řízení. Stěžoval si na ÚV KSČ, žádal prezidenta o audienci. Vše bezvýsledně.
Po propuštění z MV se Ladislav Mácha zařadil do pracovního procesu poněkud toporně, neboť během prvních sedmi měsíců roku 1964 vystřídal tři zaměstnání. Můžeme však konstatovat, že se Ladislavu Máchovi nedařilo nijak zle, neboť vykonával funkci právníka v podniku zahraničního obchodu Technoexport, později přešel do Pragoexportu a od roku 1966 byl zaměstnán na ministerstvu lesního a vodního hospodářství jako odborný referent v odboru kontroly.
Ovšem dne 8. 6. 1968 byl vzat do vazby a vyšetřován pro podezření ze spáchání vraždy. Ihned si podal stížnost pro porušení zákona a podpořil ji čtyřdenní hladovkou. Nakonec bylo trestní stíhání odloženo a zastaveno.
Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu zahájil v roce 1994 trestní stíhání, které bylo ukončené návrhem na podání obžaloby, ta byla podána Okresním státním zastupitelstvím v Jičíně dne 12. 12. 1996 k Okresnímu soudu v Jičíně.
Dne 23. 11. 1998 odsoudil senát Obvodního soudu pro Prahu 6 Ladislava Máchu na pět let nepodmíněně pro spáchání trestných činů těžké poškození na těle a zneužití moci úřední a služební podle vojenského trestního zákona č. 19/1855 říšského zákoníku. Tedy za to, že věděl o nezákonnosti zadržování duchovních, spojovaných s tzv. Číhošťským zázrakem, vydával příkazy k vedení vyšetřování, sám se podílel i na nezákonných metodách vyšetřování vůči faráři Josefu Toufarovi s cílem přinutit jej k doznání o zinscenovaném zázraku v kostele, a to jednak pokynem k jeho umístění do tzv. korekce, kde byl vystaven chladu, tmě, a nemožnosti spánku, jednak užitím fyzického násilí, údery obuškem do zad, hřbetní části horních i dolních končetin, přes chodidla takovou intenzitou, že způsobily vznik rozsáhlých hematomů v zasažených částech těla a na ploskách chodidel rovněž i puchýře, přičemž uvedená poranění doprovázená intenzivní bolestí zapříčinilo již vážnou poruchu zdraví. „Obžalovaný Ladislav Mácha, jako vedoucí vyšetřovací skupiny StB, měl zcela zásadní podíl na realizaci nezákonného věznění a vyšetřování poškozeného faráře Josefa Toufara i ostatních církevních představitelů ve věznici Valdice. Vyšetřování vedené i koordinované obž. Ladislavem Máchou cíleně probíhalo zcela mimo rámec zákona. Mácha motivován snahou splnit předem pojatý cíl vyšetřování, užil proti poškozenému hrubého násilí. Je zcela zřejmé, že Mácha jednal bez jakýchkoliv morálních zábran. Jednání vyústilo v ponížení lidské důstojnosti a fakticky znamenalo odnětí všech základních lidských práv. I když se nepodařilo prokázat příčinnou souvislost mezi smrtí poškozeného faráře Josefa Toufara a jednáním obž. Ladislava Máchy, má soud za prokázané, že obžalovaný shora uvedeným způsobem tragicky zasáhl do osudu poškozeného, zapříčinil jeho velmi závažný zdravotní stav, závažnou poruchu zdraví, kterou doprovázely velmi intenzivní bolesti, bez možnosti dovolat se práva na svoji obranu.“
Mácha se proti tomuto rozsudku odvolal, Městský soud v Praze závěry potvrdil, ale trest snížil na dva roky nepodmíněně. Ze zdravotních důvodů Ladislav Mácha odmítal nastoupit výkon trestu. V lednu 2002 byl zatčen a eskortován do výkonu trestu. Po uplynutí necelé poloviny trestu byl podmíněně propuštěn. Zemřel 30. září 2018 ve věku 95 let.
PhDr. František Bartík, historik
Komentáře
