PŘÍBRAM – Záchranář Jindřich Havelka dlouhá léta pracuje jako řidič–záchranář u Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje a současně zde působí na pozici krajského kontrolora provozu. Díky svému zařazení se pohybujete po všech stanovištích kraje a má možnost vnímat jak problematiku zdravotnickou, tak i problémy na úrovni sociálně zdravotnického pomezí.
V této nelehké pandemické době je docela hrdinské dělat v této oblasti, nemám pravdu?
Práce zde rozhodně není jednoduchá a současná doba nás všechny, kteří pracujeme ve zdravotnictví a ostatních pomáhajících profesích, postavila před nové úkoly, na které bychom dříve ani ve snu nepomysleli. My, kteří pracujeme v první linii a pociťujeme dopady pandemie každý den na vlastní kůži, bychom rozhodně přivítali zásadnější podporu. Bohužel, tyto oblasti byly dlouhá léta podfinancovány, a to nyní přináší své kyselé ovoce. Skromné finanční rezervy, které tyto organizace měly, byly velice rychle vyčerpány, a to nemluvím o fyzickém a psychickém vyčerpání personálu. Pravda, můžeme jim zatleskat a je to hotové…
V čem je podstata problému a jak byste ho řešil?
Záchranné služby jsou systémově nastaveny tak, že je zřizuje každý kraj jako svou příspěvkovou organizaci po svém. Bohužel, každý kraj přispívá tak, jak ze zákona o rozpočtovém určení daní musí a jak si to může dovolit. Zde se dostáváme ke konotacím, které ovlivňují fungování takovýchto organizací. Každý kraj přistupuje k těmto organizacím po svém a podle toho každá organizace vypadá, každá je jiná a jiné je i financování těchto organizací jednotlivými kraji.
Bohužel, tento stav nelze změnit na úrovni vedení jednotlivých krajů, ale je načase změnit systém fungování a financování těchto organizací na úrovni státu. Tedy ve Sněmovně. Podle mého názoru, a současná situace mi dává jednoznačně za pravdu, dozrál čas na to, aby se záchranné služby staly plně profesionálními, tedy byly centrálně vedeny státem, a pracovníci těchto složek byli ve služebním poměru. Díky tomu by se dostali lépe k hmotným rezervám státu, tedy k materiálu, jako jsou ochranné pomůcky, mohli by případně čerpat zdravotní rehabilitace a teoreticky by mohli z této velice náročné složky odcházet i dříve do důchodu. Nyní je to ale tak, že za tuto opravdu velice náročnou práci stačí lidem v těchto složkách zatleskat.
Jak dnes vypadá konkrétní práce záchranáře?
Víte, dnes se vše točí jenom kolem pandemie. Je ale potřeba říci, že lidé se rodí stále, ostatní nemoci nevymizely a také lidé stále umírají i na jiné nemoci jako dříve, jenom je opravdu pro systém extrémní zátěží současný stav.
Pokud se podíváte do médií, tak velice často zaznívá napříč všemi záchrannými službami volání, že jsou na samé hranici zhroucení. To je argument pro změnu, o které jsem se již zmínil. Podpora funkčnosti těchto složek, by měla být prioritou na všech úrovních exekutivy státu a všech politických stran. Jenomže to něco stojí, vybudovat funkční systém. Zde nemluvím jenom o penězích, ale na řešení takového problému je třeba mít i kvalitní odborníky z praxe, aby opět nevzniklo něco, co není ani kočka ani pes.
Jste pro rozumné rozvolnění, nebo naopak přísný nouzový režim?
Myslím, že pokud by byli lidé ve svém chování zodpovědní, mohla by se tato opatření uvolnit. Pokud bych to vztáhl na svou osobu, tak já jsem po celou dobu pandemie bez oddechu v první linii a díky tomu, že před nás byly postaveny nové úkoly, jsem vytížen o mnoho více než dříve. My se přitom snažíme v maximální míře dodržovat protiepidemická opatření a díky tomu se jenom minimum zaměstnanců nakazilo nemocí COVID-19. Řekl bych, že to je obrovský úspěch celé organizace.
Jak byste celkově hodnotil české zdravotnictví?
Naše zdravotnictví je určitě na špičkové úrovni, tedy hlavně ve velkých městech a na klinikách, kde máme jistě světovou špičku v oborech. Bohužel jsou oblasti, kde to opravdu pokulhává a některé obory nejsou v noci a o víkendu vůbec dostupné. To nemluvím o vesnici, ale o zdravotnickém zařízení, které má spád 120 000 obyvatel. Jako příklad uvedu nefunkční obor ORL. Zde nebozí obyvatelé, pokud nemají někoho, kdo jim pomůže s dopravou, automaticky zavolají záchrannou službu, aby je odvezla k lékaři. Ta nemá jinou možnost, než pacienta naložit a odvézt mnohdy k ošetření i desítky kilometrů do jiného kraje. Zde je často v noci, nechá »svému osudu«. To znamená, že po ošetření, které je mnohdy v řádu jednotek minut, je pacient postaven do takové situace, že musí řešit, jak se z cizího kraje dostane domů. Posádka vozidla záchranné služby se po předání pacienta vrací do své domovské oblasti, kde byla po dobu její nepřítomnosti výrazně omezena dostupnost záchranné služby.
To je názorný příklad, jak nefunkčnost jednoho zdravotnického zařízení kraje ochromuje druhé zdravotnické zařízení zřizované krajem. Bohužel, tento příklad není zdaleka ojedinělý a dopady doléhají hlavně na pacienty.
Co se podle vás musí zásadně změnit, aby se zdravotní systém zlepšil?
Jednoznačně navýšit příspěvek státu na zdravotnictví v poměru k hrubému domácímu produktu, aspoň na úroveň Evropské unie. A co se týká zdravotnictví řízeném kraji, je namístě novelizovat zákon o rozpočtovém určení daní, který je například pro střední Čechy jednoznačně nespravedlivý. Proč mohou mít jiná města a územní celky výsostné postavení v podobě jiného koeficientu výpočtu přerozdělení daní. To je otázka na sněmovní úroveň. Ke změně ale potřebujeme my, komunisté, získat více mandátů.
Jestliže chceme něco měnit, musíme mít sílu v exekutivě, a pokud tam budeme mít zástupce, je potřeba, aby to byl člověk z odborné veřejnosti, který je z praxe a není vytržen z reálného života tím, že sedí ve Sněmovně již několik volebních období. Takovýto člověk ztrácí drive a kontakt s realitou je také mizivý. Je potřeba mít v exekutivě lidi, kteří se nebojí promluvit, a pokud něco řeknou, má to hlavu a patu a mohou svá tvrzení s klidným svědomím podepsat.
Jak předvídáte, že bude z hlediska pandemie vypadat rok 2021?
Jak bude vypadat tento rok v souvislosti s pandemií, si rozhodně netroufnu předvídat. I naši vrcholoví činitelé se chovají, jako by věštili z křišťálové koule. Já jsem dlouhá léta ve výkonné složce IZS a opravdu si netroufnu říci, kam se vývoj situace obrátí. Jenom je mým vřelým přáním, aby se již brzy situace začala uklidňovat a my v případě slušného volebního výsledku, mohli využít znalostí a zkušeností lidí, kteří prošli v prvních liniích tímto infernem.
Zdroj: HN, Roman Blažko
Komentáře
