Ivan Bukovský reaguje na Radoslavu Schmelzovou ohledně situace v příbramské galerii

Ivan Bukovský. Foto: archiv I. Bukovského

Názory v rubrice „Váš názor“ se nemusí shodovat s názory redakce.

PŘÍBRAM – V posledních dnech graduje situace okolo Galerie Farntiška Drtikola. Naposledy se k situaci vyjádřila kurátorka Radoslava Schmelzová. Její text vyvolal celou řadu reakcí. Nyní na něj odpovídá akademický malíř Ivan Bukovský.

Nechci se nijak sám vyjadřovat k programu GFD či k práci Bc. Jana Freiberga, ani k jeho „kauzám“. Tady mi stačí slova bývalého dlouholetého příbramského starosty Mgr. Josefa Vacka. Pokud píše, že „došlo z jeho strany k „flagrantnímu” porušení zákona“, jistě velmi dobře ví, co tím myslí. Rovněž tak nepochybuji o tom, že Mgr. Markéta Škodová má, jakožto zkušená novinářka, která o mediální komunikaci přednášela na univerzitě, pro svá tvrzení jistě pádné a dobře odzdrojované důkazy.

Chci se naopak vyjádřit k bezprecedentnímu útoku Mgr. Radoslavy Schmelzové proti bývalé ředitelce Galerie paní Haně Ročňákové.

S paní Ročňákovou jsem přišel poprvé do styku, když v roce 1988 uspořádala v Hornickém muzeu na Březových Horách krásnou výstavu Františka Ronovského. Blíže jsme se sznámili o rok později, když v létě 1989 uvedla výstavu, kterou jsem měl společně s Jiřím Načeradským. Na počátku devadesátých let došlo k přestěhování výstavních aktivit na Zámeček (do Ernestina) a k založení Galerie Františka Drtikola. Zde jsem měl v průběhu let celkem tři další výstavy. V roce 1996 byl kurátorem PhDr. Ivan Neumann, v roce 2009 PhDr. Jiří Kříž a v roce 2019 MgA. Richard Drury (vůbec jsem měl na kurátory štěstí – 2012 v Praze U Topiče PhDr. Vlastimil Tetiva, 2019 na Bratislavském Hradě doyen slovenských kunsthistoriků PhDr. Bohumír Bachratý a 2020 v Belvederu na Pražském Hradě PhDr. Petr Svoboda). A všichni tito skutečně významní historici umění (a třeba ještě PhDr. Alena Potůčková nebo PhDr. Eva Neumannová) zároveň spoluvytvářeli uměleckou tvář galerie tak, jak ji vedla paní Ročňáková, kde v průběhu let vystavovala řada skutečně vynikajících umělců. Tady je nutno zdůraznit, že většina z nich tu vystavovala díky dobrým osobním vztahům s ředitelkou – nebýt zde paní Ročňáková, většina z nich by o Příbram ani nezavadila.

Mgr. Schmelzová záměrně manipuluje s fakty, když píše, že dvanáct výstav do roka „znamená, že ani jedna z výstav nemohla získat a nezískala recenzi v odborném tisku právě pro krátkost svého trvání“ (výstavy trvaly každá šest týdnů, což je na recenzi dostatečně dlouhá doba, protože dvanáct výstav do roka znamená šest v prvním a šest ve druhém patře). Zajímalo by mne také, jaký odborný tisk má Mgr. Schmelzová na mysli, protože od doby zániku Ateliéru, který vycházel jen díky obětavosti a obrovskému nasazení PhDr. Blanky Jiráčkové, nic takového neexistuje.

Zároveň by mne zajímalo, co má dr. Schmelzová na mysli slovy „odsunutí galerie na samý okraj české výtvarné scény“. Chce tím snad naznačit, že všichni ti, kteří se na výstavním programu podíleli a v Galerii FD vystavovali, patří na tento okraj? Příležitostně se zeptám třeba přátel ze skupiny 12:15 (škoda, s Michaelem Rittsteinem a Václavem Bláhou jsem se sešel před několika dny), Antonína Střížka nebo Jasana Zoubka (zde bych mohl vyjmenovat celou řadu dalších), zda se cítí být „na samém okraji české výtvarné scény“.

A jen menší poznámku na závěr: dlouho jsem neviděl horší expozici, než byla výstava sester Válových v Ernestinu, kterou Mgr. Schmelzová kurátorovala. Její nekvalita vynikla zejména ve srovnání s fantastickou výstavou stejných autorek, kterou v GASKu uvedl Richard Drury.

Zatímco spolupráce s výše uvedenými kurátory a historiky umění byla pro mne velkou ctí a poučením, od Mgr. Schmelzové bych si výstavu kurátorovat a instalovat nenechal.

Ivan Bukovský

Komentáře