PŘÍBRAM – Městské lesy Příbram vznikly nejprve jako příspěvková organizace v roce 1993, kdy v rámci restitucí došlo k navrácení historického majetku městu. V roce 2002 se firma stala společností s ručením omezeným. Město je stoprocentním vlastníkem společnosti a jejím jednatelem je František Chytka, který o ní prozradil následující.
O jak rozsáhlé území se staráte?
Hospodaříme na území o rozloze 1250 hektarů. Pokud zapíchnu kružítko v místě radnice a opíšu kružnici o poloměru deseti kilometrů, patří většina těchto lesů městu. Hovoříme o všech okrajových částech přiléhajících k Příbrami. Leží ve dvanácti katastrech, což někdy přináší určité nevýhody. Pracujeme proto vždy po blocích, aby plánová těžba nebo jiný úkon byly ekonomicky výhodné. Roste však počet náhodných prací, jež se plánovat nedají.
Mohl byste přiblížit skladbu lesů z hlediska historie?
Historickou skladbu lesů známe z doby, než ji člověk začal nějakým způsobem ovlivňovat. Les vypadal úplně jinak, byl to divoký les s většími rozestupy stromů a světlinkami. Dřevo bylo využíváno pouze jako otop a stavební materiál. S rozvojem zemědělství docházelo k vypalování lesa, stejně jako to dnes sledujeme v rozvojových zemích světa, kde les ubývá a na jeho místě se rozšiřují plochy pro výnosnější kulturní plodiny. Na našem území probíhaly podobné zásahy s ničením lesostepní krajiny ve středověku a dříve. Zemědělci neměli možnost se uživit bez neustálé úpravy krajiny a mířili tam, kde jim zemědělství něco vynášelo. K hospodaření nevlídná krajina s kameny a nevhodnou půdou nebyla jejich cílem.
Jak les vypadal v počátcích jeho hospodářského využití?
Hospodářské využití lesa netrvá dlouho, počátek nastartovala před dvěma sty lety Marie Terezie. Aby skončilo divoké nakládání s lesy, zavedla první lesnický patent. Lidé v lesích pastvili a vybírali hrabanku, čímž les ochuzovali, a ten se nemohl vyvíjet. Činnosti člověka byly tak razantní, že chybělo dříví na běžnou činnost jako otop, stavby a v Příbrami i pro využití v dolech. Muselo tedy dojít k zásahům vyšší moci, v té době Habsburků, kteří ustanovili, jak by mělo hospodařit. Od 18. až 19. století se začala jako porost prosazovat borovice a následně smrk. Důvodem byla společenská poptávka. Smrk se jevil jako dřevina, která rychle odrůstá a je nejlépe využitelná, a také klima bylo pro tuto dřevinu příznivější.
Navazujete na historickou péči, nebo je současný lesní management výrazně odlišný?
Ve smrkových porostech, které převažují, se pravidla do současné podoby postupně vyvíjela. U nově vzniklých kultur se způsob péče samozřejmě také mění. U nás preferujeme kotlíkové smíšení, v rámci lesa pak vznikají plošky s dřevinami s podobnými ekologickými nároky. Dále praktikujeme jednotlivé smíšení se shlukem jedinců – jedle, borovice, douglasky, modřínu a smrku. Aktuální sucho změnilo situaci a dřeviny, dříve považované za pionýrské, patří v současnosti k těm, jejichž význam velmi naroste a jako jediné budou na některých místech schopny růst. Rozdělení dřevin na hospodářské a pionýrské se v dnešní době prakticky pomíjí. Každý strom, který v lese poroste, bude dobrý.
V jaké kondici jsou dnes městské lesy?
Lesy jsou všeobecně ve špatném zdravotním stavu. Z odborného pohledu mluvíme o defoliaci, tedy úbytku listové nebo jehličné plochy dřevin. U smrku bychom za normálního stavu měli mít šest až devět ročníků jehlic, a reálně jich jsou dva až tři ročníky. Jestliže si stoupnete pod smrk, uvidíte krásně oblohu, protože koruny jsou hodně prořídlé. Pokud jsou stromy v dobrém stavu, přes korunu na nebe nedohlédnete. Sucho působí nejen na smrky, ale i na další jehličnaté a listnaté dřeviny – jako první odcházejí například břízy na místních haldách. Některé dřeviny sucho zvládají lépe, jiné čeká útlum nebo zmizí. Listnaté stromy mají výhodu, že mohou své transpirační orgány shodit třeba i v srpnu a zkrátit tak vegetační dobu. Jehličnany to nedokážou, transpirují neustále a vytvářejí tak kyslík po celý rok. Nelze ovšem vyčlenit jakoukoliv dřevinu z hospodaření, dnes zatracovaný smrk nás zatím z devadesáti procent ekonomicky živil.
Zde reportáž o výsadbě nových stromkú v Městských lesích v minulém roce.
Můžete jako správce lesů zasáhnout, aby se sucho na porostu tolik neprojevovalo?
Les je konzervativní a jeho vývoj je pomalejší. Jeden lesník vysadí novou generaci stromů a sklidí se za sto a více let. Mohou nastat limity – kůrovec zlikviduje les, a tím pádem začneme od bodu nula. V takové situaci se nenacházíme a standardně hospodaříme tak, že nahrazujeme jehličnaté monokultury listnatými dřevinami. Holiny po kácení u nás zabírají řádově asi 0,30 hektaru, přičemž zákon dovoluje rozsah holiny až do jednoho hektaru. Takovou holinu jsme zatím za dobu našeho fungování nevytvořili, pokud k tomu nepomohla přírodní kalamita. Mýtní těžba zasáhne jedno procento lesa za jeden rok, za dvacet let tedy ovlivníme dvacet procent skladby dřevin.
Změna skladby lesa za posledních třicet let je velmi pozvolna. Dá se tento proces urychlit?
Hospodaříme podle lesního hospodářského plánu a zákona určujících celý proces a neměli bychom je překračovat. Přichází ale i nahodilá těžba, kterou nelze předvídat a změna klimatu následovaná kůrovcem tomu nahrává. Kůrovec tady byl vždy, v současnosti má ovšem možnost rozvíjet se mnohem rychleji. Stromy jsou oslabené a náchylné k rychlejší likvidaci. Kůrovec neničí jen smrky, ale i jiné dřeviny, především borovice. To pak ovlivňuje přístup k odlesnění a budování nového lesa. Někteří kritici napadají kácení a vytváření holin a až následné vysazování nových dřevin. Je však obtížné dostat do lesa jinou dřevinu než smrk, když je mateční dřevinou. K založení jedlových, bukových nebo dubových částí lesa potřebujeme mateční porost, aby zde dopadaly semínka těchto dřevin, jinak se musí sázet sazenice. Zároveň sucho neumožňuje dělat podsadby, protože konkurence vyšších stromů je všechny zničí.
Jak moc spolu sucho, kůrovec a polomy souvisejí?
Jsou součástí jednoho problému. Klima ovlivňuje vývoj lesa, kůrovce, působení větru. Abnormality jsou tady již skoro pět let, vezměme jen letošní zimu. Oteplování, s různými výkyvy, pozorujeme dvacet či třicet let. Jde o nový fenomén, ke kterému se musí postavit celá společnost.
Lesy jsou pro mnoho lidí nejen v aktuální situaci vyhledávaným místem sportovního vyžití i relaxace. Ohlížíte se kromě standardního hospodaření také na zájmy turistů?
Finanční situace posledních let dovolila vybudování dvou stezek na Litavce a na Padáku. Postavili jsme obůrky, kde mohou návštěvníci pozorovat volně žijící zvěř. O tyto projekty musíme i nadále pečovat a udržovat je, takže vyžadují další investice. Trend volnočasového využití lesa bude neustále narůstat, protože lidé z města si potřebují.
Zdroj: Město Příbram
Komentáře
