PŘÍBRAM – Divadlo A. Dvořáka dnes večer uvede premiéru Ostře sledované vlaky na motivy knihy Bohumila Hrabala, kterou proslavila i oscarová filmová adaptace Jiřího Menzela s Václavem Neckářem v hlavní roli. Pro příbramské divadlo titul zdramatizoval a inscenaci nastudoval Jiří Š. Hájek a do hlavní role obsadil Filipa Týce, novou posilu příbramského souboru.
Baladický příběh, který vypráví osud mladého eléva Miloše Hrmy, příběh o hledání vlastní identity, smyslu života, dospívání chlapce v muže. Divadelní verze bude mnohem blíž Hrabalovu vyprávění, aniž by diváky ochudila o všechny proslulé momenty razítkování nevyjímaje. Více nám o letošní první příbramské premiéře prozradil sám její režisér.
Čím Vás Hrabalova předloha osobně oslovila a proč jste se rozhodl právě pro její divadelní adaptaci?
Ostře sledované vlaky jsou jednou z prvních knížek, kterou jsem přečetl. Každopádně je první, která mě úplně pohltila, že jsem se do ní ponořil a dodnes si pamatuji na dvě pasáže. Jedna mě rozdrtila a druhá přinesla vzrušení. Do té doby mě žádná kniha tak intenzivní představivost nepřinesla.
Jak se při přípravě inscenace vyrovnáváte s odkazem oceňovaného Menzelova filmu a v čem bude Vaše pojetí bližší původní Hrabalově novele?
Odkaz filmu upřímně vůbec neřeším. Film vypráví zcela jinými prostředky. Adaptoval jsem Hrabala co nejblíže k Hrabalovi. Zůstal jsem v intenzivním kontaktu s literaturou, takže jsem přesvědčen, že je to opravdu hrabalovské představení.
Jaká největší úskalí s sebou nese přenést tak výrazně literární „hrabalovský“ jazyk a atmosféru na divadelní prkna?
O úskalí bych nemluvil. Spíše je to výhoda. Jazyk přináší specifickou poetiku, ke které se jevištní jazyk krásně hledá. Myšlenková roztříštěnost Hrabalovy předlohy přinesla dramatickou metodu koláže. Ostatně Jiří Kolář byl Hrabalovým velkým inspirátorem a tak jsme ho jako inspiraci přijali i my. Byla to pro mě cesta k hledání a já hledám nové cesty a přístupy velice rád. Je to inspirativní. Jako Hrabal sám.
Obsadil jste do hlavní role nového člena souboru Filipa Týce – co rozhodlo o jeho výběru a jak se s postavou Miloše Hrmy sžívá?
Filip je podle mého názoru naprosto ideální Miloš. Potkává se v něm naivita s křehkostí a jistou měkkostí. Což je ideální nastavení, se kterým ovšem musí svádět boj. Ale boj je sváděn úspěšně a myslím, že se ti kluci spolu zkrátka prolnuli.
Jakou roli podle Vás hraje v příběhu humor a baladický tón, a jak jste se je snažil skloubit v divadelním provedení?
Tohle je prostě Hrabal. Bez humoru by to nešlo. To nejdůležitější je pro mě ale jistý lakonický přístup ke krutým příběhům, které ztvárňuje nebo o nich vypráví. Jenže je to přístup, který reflektuje dobu i jeho osobité uvažování o světě. A to jsem se snažil spolu s herci, výtvarnicí Dominikou Lippertovou a hudebním skladatelem Ondřejem Galuškou do představení přenést.
Který moment inscenace považujete za nejvíc „hrabalovský“ a na co by se diváci rozhodně měli těšit?
Typická je návštěva Máši v nemocnici, kdy ji postříká moč z roztříštěného bažanta, což by měl být obraz na hranici nechutnosti, ale je to obraz krásný, až romanticky něžný, který se s ošklivostí kloubí. Ale takových obrazů je ve Vlacích mnoho a většinu, ne-li všechny máme i v inscenaci.
Kromě Filipa Týce uvidíte všechny další nové tváře souboru, a to Veroniku Pichlerovou, Ivetu Hlubučkovou i Jana Šmída. Neméně se ale můžete těšit i na Annu Fixovou, Helenu Karochovou, Lukáše Typlta, Martina Dusbabu, Václava Rašilova, Jana Konečného a Roberta Tylečka.
Pocítit atmosféru malé železniční stanice za 2. světové války, kdy doba nebyla ani trochu lehká, ale i tak se lidé dokázali smát, můžete přijít na premiéru 20. 2. a 21. 2. vždy od 19 hodin na Velkou scénu Divadla A. Dvořáka v Příbrami nebo na některou z dalších repríz.
