STŘEDNÍ ČECHY – Psycholog Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje Ondřej Heřman radí, co udělat pro svou psychiku v době covidu. Na středočeskou záchrannou službu nastoupil jako psycholog letos v červenci.
Poskytuje první psychickou pomoc a následnou psychologickou péči pozůstalým při úmrtí pacienta, dále nabízí psychickou podporu záchranářům při náročných situacích v práci i mimo ni. Je zařazený do Systému psychosociální intervenční služby, kde se podílí na vzdělávání
zdravotníků. Spolupracuje také s armádou, kde pracuje na výzkumu charakterových stránek důležitých pro velitele v rámci doktorátu na Univerzitě obrany a je příslušníkem Aktivní zálohy.
Letošní rok poznamenala pandemie, která zatím stále nekončí. Její dlouhotrvající důsledky někdy zhoršují dosavadní psychické obtíže do neúnosné míry. Po internetu koluje množství svépomocných návodů ve stylu „zacvičte si, dejte si něco dobrého a buďte pozitivní“, mnohdy ale nezabírají tak, jak bychom očekávali. Co skutečně můžeme udělat pro svou psychiku v této době?
Sledovat či nesledovat – toť otázka. Odpověď není stoprocentní, většině lidí ale udělá lepší službu si zpráv nevšímat. Nárůst čísel těžko někoho povzbudí a pokles na druhou stranu neznamená, že máme polevit v opatrnosti. Nakažený i nenakažený se z médií málokdy dozví něco, co ho povzbudí, a nejednotnost informací ho může snadno zmást. Pokud někomu přece jen pomůže vědět více, může sáhnout po zdrojích jako jsou odborné přednášky nebo diskuze.
Postoj „popírače“ i „hroutiče“ je ohrožující, stresující ale může být i vnucovat si uměle pozitivní přístup. Osobně považuji za nejkonstruktivnější být realista. Není jisté, že „vše bude v pořádku“, zároveň je statisticky nejpravděpodobnější, že případné onemocnění překonám. Smysl má zaměřit se pouze na to, co můžu ovlivnit, a doufat v to nejlepší.
Obecně pomáhá mít síť blízkých vztahů, o které se můžeme opřít. Izrael, který je dle výzkumů zemí s nejvyšší průměrnou psychickou odolností, je typický právě silnými komunitami. Odloučení je pro mnoho lidí horší než samotný covid a vzájemná podpora rodiny, přátel, kolegů a sousedů je jednou z nejúčinnějších zbraní, které v boji s chmurami máme. Současná doba je výzvou hledat nové způsoby, jak být s blízkými v kontaktu a posilovat u sebe i u druhých vědomí, že na to nejsme sami.
Pro každodenní fungování je prospěšný řád a pravidelnost. Časové prázdno je živnou půdou pro nepohodu, cílem ale není se za každou cenu zaměstnat – užitečnou činností je i cílený odpočinek. Není pevně dané, co pro nás bude pandemie znamenat. Omezení v jedné oblasti často otevírá jiné příležitosti, např. udělat věci, „které jsem už dlouho chtěl/a, ale neměl/a jsem na to čas“, ať už jde o úpravy domácnosti, online jazykový kurz nebo třeba dlouho odkládanou knihu.
Jako cesta k psychické pohodě se nabízí i péče o tělo. Přiměřená fyzická únava zkvalitňuje spánek, běh nebo procházka na čerstvém vzduchu pomůže zvýšit hladinu endorfinů a horká sprcha nebo vana zase uvolnit svaly. Přes den dle zdravého rozumu nezapomínat jíst a pít, a případně využít relaxační techniky – zatínat a povolovat svaly, zhluboka dýchat.
V neposlední řadě je důležité nezůstávat o samotě se svými myšlenkami a pocity, ale sdílet je s někým. Ani odborná péče by neměla být vnímána jako „poslední řešení“, ale něco, co je užitečné už preventivně. Pokud zrovna nemáme s kým mluvit nebo chceme využít anonymity, může nám být užitečná Linka první psychické pomoci (116 123), Linka bezpečí pro děti a mládež (116 111) nebo Senior telefon (800 157 157). V případě potřeby okamžité psychické pomoci je možné obrátit se také na Centrum krizové intervence (Ústavní 91, Praha 8) nebo Krizové centrum RIAPS (Chelčického 39, Praha 3).
Po 11. září 2001 se USA připravovaly na psychickou podporu obyvatel ve velkém měřítku. Odbornou pomoc však vyhledalo jen malé procento lidí, a ještě větším překvapením bylo, že v následných průzkumech vzrostla průměrná životní spokojenost. Jedním z vysvětlení je, že prožité těžkosti pomohly mnoha lidem uvědomit si, za co jsou ve svém životě vděční a co berou za samozřejmost. Přeji si, abychom i my dokázali vytěžit z pandemie Covidu to dobré. Záleží jenom na nás – naděje nakonec není pocit neochvějnosti, ale „jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne“, jak řekl Václav Havel.
Ondřej Heřman,
psycholog ZZS SČK
Komentáře
