PŘÍBRAM – Divadelní hra Hrdý Budžes se hraje už dvacet let. Zdá se téměř neuvěřitelné, že tento fenomén vznikl před dvěma desetiletími právě na scéně příbramského divadla. Dnes už si hra žije svým vlastním životem a mnohé repliky z ní diváci umí citovat.
Oslavy 20 let Hrdého Budžese se uskuteční tam, kde to všechno začalo, tedy na jevišti Divadla A. Dvořáka Příbram. V pondělí 7. listopadu od 19 hodin se na velkou scénu vrací Bára Hrzánová, která za tuto roli získala v roce 2003 i divadelní cenu Thálie, jako osmiletá Helenka Součková s příhodami z jejího dětství tráveného v příbramském divadle. Při této příležitosti nám právě představitelka titulní role poskytla exkluzivní rozhovor.
Když jste před dvaceti lety poprvé četla scénář Hrdého Budžese, napadlo Vás, že se bude hrát tak dlouho a že se dočká víc jak 900 repríz?
V té době byl problém uzavřít smlouvu s divadlem na aspoň třicet repríz, takže s takovým úspěchem a s takovým počtem repríz nikdo z nás nepočítal.
Je po dvaceti letech snadnější nebo naopak těžší hrát osmiletou Helenku Součkovou?
Já jsem měla odjakživa problém předstírat, že jsem dospělá a svéprávná žena…
Za dvacet let už asi znáte nazpaměť nejen svůj text, ale i repliky obou svých kolegů, stane se ale někdy, že i po tolika letech Vám text vypadne? Jak to případně řešíte? Nahodí někdo z kolegů, nebo nahazujete Vy jim?
Samozřejmě, že text může vypadnout vždycky, ale zaplaťpánbůh se nám to moc často nestává a zatím jsme to vždy přežili ve zdraví, když vám ale vypadne text na jevišti, tak vám každý herec potvrdí, že zažije takovou malou smrt, ale zatím žijeme, tak je to dobrý.
Vy jste své dětství prožila v budějovickém divadle, to se tehdy od tehdejšího příbramského divadla asi příliš nelišilo, jdou najít nějaké paralely mezi oběma divadly, či mohla jste v roli Helenky využít i nějaké vzpomínky právě z dětství?
Dětství mé i Ireny Douskové se neuvěřitelně prolínají, sice jsem neznala tehdejší situaci v příbramském divadle, ale podle Hrdého Budžese předpokládám, že Příbram byla stejně tak rudá jako České Budějovice a komunisté měli velkou moc a rozhodovali prakticky o všem. Jak o bytí i nebytí kolegů v divadle, tak samozřejmě o repertoáru, takže já jsem znala nazpaměť hry jako Kremelský orloj a Vzpoura na křižníku Potěmkin, nebo jsme na jevišti řešili radiátorové trubky, Dvojitý tep srdce a další a další… Nebo jsme v inscenaci řešili, že za 2. světové války v Rusku rodina odsoudí svého otce k smrti a těsně než ho zastřelí, tak se tam připlazí partyzán a řekne, že ten tatínek není kolaborant s fašisty, ale naopak úspěšný spolupracovník partyzánů… Takže myslím si, že kdo pamatuje repertoár a poměry v příbramském divadle, tak budou velice obdobné tomu budějovickému.
Reagujete v hraní Budžese i na aktuální dění, myslím tím, jestli si někdy některé vtípky či repliky neupravíte k aktuálnímu dění ať už u nás či ve světě? Napadá mě třeba nyní situace v Rusku…
Ta hra Hrdý Budžes je bohužel tak stále aktuální, že si nemusíme nic aktualizovat, nic domýšlet, ani improvizovat, a já mám navíc takovou zásadu, že politiku jako takovou na jeviště netahám, protože si to nezaslouží. Jeviště je posvátné území a tam ta politická společnost nemá přístup, tedy aspoň v představeních, které hraji já.
Možná málokdo ví, že Budžes má i další dva díly. Druhý s názvem Oněgin byl Rusák se hrál v Divadle v Dlouhé, byla jste se na tomto představení podívat?
Byli jsme se synem Tondou dokonce skalní fanoušci představení Oněgin byl Rusák, viděli jsme ho asi čtyřikrát nebo pětkrát a bylo to velice povedené představení v režii mého kamaráda a spolužáka Honzy Borny a lituji, že se nehraje dodnes, protože dodnes by mělo co říct a herci z Divadla v Dlouhé byli úžasní.
Vy sama jste se pak k roli Helenky Součkové vrátila v Divadle na Jezerce v režii Arnošta Goldflama v inscenaci Darda, jaký byl pro Vás návrat k této roli, byť v roli, kdy už je Helence okolo čtyřiceti?
Návrat to byl moc pěkný, protože jsme se tam skamarádili s Lenkou Vlasákovou a partnerství s ní na jevišti bylo velice obohacující a pro obě strany radostné a já jsem to představení měla ráda hlavně právě kvůli Lence Vlasákové, která tam ztvárnila asi pět postav a byla úžasná.
Pokud lze srovnávat obě „verze“ Helenky, která se Vám hraje lépe, nebo možná, kterou máte raději? Tu osmiletou, nebo tu čtyřicetiletou?
Kdybych je neměla ráda obě, tak na to jeviště nevylezu (smích), takže jsem měla ráda i Helenku dospělou a zaplaťpánbůh Helenku osmiletou můžu mít ráda stále, protože stále hrajeme.
Hrdý Budžes je opravdu fenomén, navíc dnes na něj už chodí i diváci, kteří v době premiéry často ještě nebyli ani na světě, jak dlouho se podle Vás ještě bude hrát? Případně umíte si představit, že by se někdy dočkal například filmové podoby?
O filmovou podobu byl dokonce pokus a jeden čas o tom vážně uvažoval Igor Chaun a dokonce se už psal i nějaký scénář, ale já se domnívám, že ta divadelní forma je pro film nepřenosná, protože ten půvab spočívá, si tedy myslím já, v tom, že takhle stará osoba jako já hraje tu osmiletou holku, už to samotné může vzbuzovat jistý soucit u diváků… (smích) Na ten já už sázím, protože už nebudu rychlejší, už nebudu skát výš, nebudu běhat rychlejc a ani salto na tom jevišti nepředvedu, takže musím spoléhat na divákův soucit. Víceméně.
Co sama byste popřála Hrdému Budžesu k jeho dvacetinám?
Nám všem, celé rodině Hrdého Budžese, protože to nejsme jen my na jevišti, ale celé zázemí úžasné příbramského divadla, tak nám všem přeju hodně zdraví.
Děkuji za rozhovor.
Foto a video: Divadlo A. Dvořáka Příbram
Komentáře
